je rada písniček z Domažlická a v pohádkách (na př. Jirka s kozu; tu i dialekt), obíral se i historií chodlskou (Dějiny Chodův oá nejstarších dob až po války husitské. Květy 1868).

Po té spalo, či vlastně bohužel hynulo nevšímáno vzácné kulturní děddetví Chodův až skoro do nového ruchu folkloristického, který u nás vyvolán byl předůležitou, ale dnes už zase skoro za-

Chalupa se srubem ze Starého Postřekova.

pomeimtou výstavou národopisnou. Sem tam sice ještě něco důležitého zaznamenáno, na př. sešitek písniček od zpěváka chlapce nebo děvčete pro vlastní potřebu, avšak celá ložiska bohatého materiálu zavalena zatím zapomenutím. Z toho, co se zatím dostalo do literatury, zasluhuje zvláštní zmínky spis svérázný, širšího programu Příroda a lidé od R. E. Jamota (univ. prof. Thomayer, rodák chodský), jenž mezi svými lidmi předvádí i některé osobité typy svého domova. Hlouběji podíval se do života a povahy chodského lidu Alois Jirásek v přípravných studiích ke svým Pšo-hlaycům, jež takřka obnovily daleko široko starou chodskou slávu