str. 241
Nadělej toho víc!« A biřice nemusí pobízeti, neboť již mu »huba jede. jak by namazak. Volá: »Pudem dále přes cestičku až k Ber-náškom do dvorečku; tam se pozastavím a o tej jejich děvečce vam něco povim« — a dá jí jméno. Tak postupuje stále, až pojmenuje všechna děvčata. Ale řeč unavuje. I biřic cítí, že již mu to po delší době tak nejde jako z počátku. Odpočine si tedy tím, že buď si dá od muzikantů zahráti, aneb si pošle kelnera pro pivo, vždyť »nenrušim já pořád s hubou klampati, já si mohu také pro pivo poslati. Ty mi musíš, pane kelnere, pro ne jecti, kdybys měl je na prašivej svini přivesti.«
Kelner: »Já na prašivej svini jecti nemušim, já si na koníčka vyskočím a pro ně tě dojedu — ale jestli budu chtít.« Za malou chvíli je tu s korbelem a podá biřicovi. Ten podrží jej před ústy a praví: »Vodstup, dušičko, příval jde —« napije se a s chutí pokračuje.
Některá jména.
1. U Dufků mají nový jesličky,
že ta jejich ceruška zpívá celý den písničky.
2. U šenkýřů jsou pod okny dvě jabloňky,
že jsou ty jejich děvečky jako pivoňky.
3. U Rejnů poid okny je slíva,
že se ta jejich ceruška pořád usmívá.
5. U Zedníků pod okny je hýví,
že se ta jejich ceruška všem chlapcom líbí.
6. U Štěnků na dvoře roste višně,
že ta jejich děvečka chodí pyšně.
7. U Ševců na dvoře je kopec hlíny,
že ta jejich ceruška jako prut rozmarýny;
kady chodí, všady voní,
hezký chlapci za ní chodí.
8. U Jostíků za komínem sedají děvečky s prefatýnem.
9. U Pešků jsou ětyry vozy, pátý kolo,
že tej jejich cerušce neni rovno kolem vokolo-
10. U Holú na stole je talíř,
že tu jejich cerušku nevymaluje žádnej malíř.
|
Když dal jména všem děvčatům, dávají také hospodářům
(a jak v Chrástě jsem slyšel, dávali prý i koňům jména. Nic bliž-
šího však jsem nezvěděl).
Jména hospodářů se zpívají nápěvem u písně: »Hubička hezká
je«. Uvádim jména, která se dávala v Bukovci při posledních
májích as před deseti lety. Počínalo se následujícím jménem:
|
