Král:

Když je věrný, než je žid,

já chci ve službě věrné mit,

dojdi pro něj, kde on bydlí,

a posaď jej u mých dveří.

Služebník druhý:

Na královské poručení,

to vykonám v malé chvíli

(jde od krále a jde k židu Mardocheovi).

Mardochei, žide milý,

jsem k tobě od krále poslaný,

jestli chceš službu přijmout,

máš u krále vrátným být.

Mardocheus, žid:

Ho pane, já se nehodným uznávám,

aby mně do služby žádal můj pán,

nebo my sme židé ód Boha opuštění,

že sme jeho sobot nesvětili,

ale já s nima, pane, předci půjdiu,

jestli tam co platný budu.

Služebník druhý:

Tak pojď nyní, žide, se mnou,

ale dělej službu věrnou.

(Jdou ke králi, před pokojem:)

Tady tu seď před pokojem,

bez řeči každého pouštěj ven,

ale do pokoje nesmí žádný v jít,

tak dlouho musí po síni chodit,

až k němu král berlu nakloní,

teprv ať vejde a berlu políbí

a kdoby tam jinak chtěl vjíti,

má hned1 hlavu dole míti.

(Jde služebník druhý ke králi:)

Teď Vaše velebnost může bezpečná být

a tomu vrátnému docela věřit.

Král:

Dobře, dobře, tak ;i-3em chtěl mít

a napolovic pokoj zavřít.

Sedlák první:

No, sousede, pojď ke králi,

pojď na sůvou dušu ke králi,

já nechci, aby nás sydykusové rovnali,

ti by z nás to všecko vzali od psaní

a žádný bychom nic neměli.

Sedlák druhý:

Já bych to měl dávno srovnaný,

kdyby mně to dlo moci dali,

ale já králi povím, jak to má soudit,

jak on mně za to nebude bit, (ohlíží se)