můžeme si peněz vzít

0 bohatými sebe učinit.

Komorník druhý:

Já komorníkem královským být,

to je něco přes jiné mít,

zlata, stříbra, zlatých a drahých pokladů,

ale, bratře, já mám v srdci nějakou radu,

kdiybych se ti směl svěřit,

a také tobě tu radu povědit.

Komorník první:

Nemusíš přede mnou nic tajit a zcela se mně můžeš svěřit.

Komorník druhý:

Koukej, jestli nás žádny (nikdlo) nevidí,

tak se tobě svěřím nyní.

Má rada v srdci taková je,

já mám chuť zabiti krále,

ale nepovídej to žádnému,

pak nám to buidte k dobrému.

Komorník první:

Bratře, já také mám chuť na něho,

kdyby bylo zabit jeho,

mně to pořád na mysli leží.

Já jsem se ti nesměl svěřit,

ale když my k tomu dva budeme,

my to snadně dovedeme.

Komorník druhý:

Půjdem si meč přichystati

a budem na něho čekati,

ak on samotný ven vyjde,

bude mít hned hlavu dole,

tu ho o království připravíme,

sobě tak v tom pohovíme,

jen s tím dlouho nečekejme,

pojďme, meč si přichystejme,

(odejdou.)

Žid vrátný, sám:

1 to jsou hodní komorníci,

ti mají o krále peci,

kdyby jej mohli brzo zabit,

pak se o jeho poklady dělit;

to v tiiém srdci místa nemá,

ta věc nezůstane tajná,

já to musím králi povědit,

aby tu věc mohl předejít,

Tadyto budu choditi,

aby mně mohl král spatřiti.

Ha, již berlu nakloňuje,

znamení milosti daruje.