II. Královna upřímná, naše pani milá,

děkujeme pěkně za pozváni;

a štěstí vinšu jeru,

dlouhá leta přejem,

k velkému slavnému kralování (panování).

(Po písni 'po muzice dvě panny jdou pryč,

královna šedi očima k lidu.)

Sedlák první k druhému:

Na mou duši, co sem se napospichal

a dyť sem již sotva dýchal.

Já jsem slyšel od své ženy,

že král všecky darmo krmi.

I piti, že při tom dost dá!,

myslil jsem si, to by byla. podara.

Sedlák druhý:

A já bratře, jak jsem slyšel,

hned jsem od pluhu pryč odešel,

že zde darmo jist pit dají,

i to my zde pobudem chvili.

Co pak bratře, když jsme sem přicházeli,

jak ty muzikanti čerti brali.

Já bych již venku nezůstal,

kdybych za to hned pět a dvacet dostal.

(Ohrací se na chvíli.)

Kde pak to asi rozdávají,

máme-li pak jit ještě dáleji,

tamhle odtuď vino voni,

pojďme tam, když tam jsou jini.

Žid vrátný:

Halt, počkejte, tam nechoďte,

vy tady jist dostanete,

semto jděte do pokoje

a sedněte si při stole.

Sedlák první:

To se půjdem posadit,

jen kdyby bylo co jist a pit,

ha, ha, vona tu šedi ňaká pěkná pani,

bude snad také jist s námi.

Sedlák druhý:

To máš dobře, že je pěkná pani,

ale hospodyně kala neni,

a jaký je to její hospodynění,

když nikde hnoje vidět neni,

a podivej se na ruce jeji,

ty na sobě hnoje nemívají,

to je chybná hospodyně taková,

která rukama hnoje nerozkejdá.