Sedlák první:

Nechej toho rozmlouváni,

radě kdybychom již něco jedli,

tak dlouho nic nedávají,

kdyby to asi nepřipovídali.

Královna:

Hej, služebnice, pojď sem.

Služebník druhý:

Co pani královna poroiiči, teď sem.

Královna:

Máme zde nějaké hosti,

dejte jim jist a pit v hojnosti.

Služebník druhý:

Na poručeni pani královny

přineseni hned bez prodleni.

Sedlák první:

lile ty plampači plampavej,

tejdě se královně klaněj,

a řekni, aby ti to odpustila,

že hnůj rukama nerozkejdala,

hleď, teď nemluvíš, bojíš se ji.

(Otočí se trošku.)

Já za něho prosím, aby mu to odpustili,

co to mluvil vo vašem hnoji,

on rád bere hnůj na poli.

Má zlatá mámo,

já zastávám jeho,

on málo ví, a málu rozumí

a v Padouších jak živ byl.

Služebník druhý:

Přinese jídla:

Já nesu jist i piť dosti,

když máme tak vzáetné hosti.

Jezte a pite, třebas ste se i opili,

přede nebudete ležet na hnoji.

Sedlák druhý:

Hleď ty bratře, já mám dobře, o tom hnoji

povidá, že ho tady nemaji

a když nemám ani kdy mluviti,

budu radě teď dobré krmiti,

bratře, koštuj, je to jako baba měký,

ale dřiv se napi kořalky.

Sedlák první:

Já dnes budu pit jak Boží duha,

když to tu dávaji zdarma.