Královna:

(odchází a zpívá a chodí:)

1. Ach v ouskosti převeliké,

které na mně přišli,

yilili sou svou zlost na mně,

jak lačné násili,

obrátila se fortuna,

zašla ode mně koruna,

jsem dost pro malou příčinu

království zbavená.

2. Odjala ceptrum z mé ruky,

fortuna nešťastná,

nestala marnost ve světě,

kam si mně přivedla,

kam já se nyní obrátím

kde najdu potěšení,

padněte vy na mně hory,

skrejte mně pod zemi.

3. Ach hory nechtějí padnout,

co dal činit budu.

Bohové mně opustili,

kde pak pomoc najdu,

teď se na lesy obrátím,

se zvířaty polními,

tam bude moje bydlení,

až tam vezmu skončení.

(Konec prvního dílu).

Opověd druhá:

Ještě žadam za malé strpěni,

nebo se teprv představí,

kterak byla Hester židovka přivedená,

přes jiný se králi zalíbila,

v tom, že je židka, nedala se znáti,

nebo mezi pohany musela bydleti.

Přitom povýšil král Amana,

aby před nim padali na obě kolena,

tu jeho mysl pyšná jej přivedla na to,

aby on králi zbuňkal to,

aby dal všechny židy pomordovat,

neb to chtěl, skrze vrátného žida udělat,

neb žida nemohl vystáti,

když před nim nechtěl klekati,

tu on králi mnoho nalhal,

aby židy zmordovat dal,

v krátkosti král dekret mu dal,

aby tak udělal, jak povídal.

On hned rozeslal po zemích poručení,

aby všichni židé byli zmordováni.

Tu vyšel křik naříkání,

k Bohu žalostné voláni,

až Bsther, manželka králova,

krále za svůj život prosila.