mica, v Praze, 3838, I. str. 611—613 (exemplář Perd. Cenského) v bibliotheee Musea království Českého. Jako pamětník a účastník líčí Jeník povidavým svým způsobem, jak příležitostný tento dárek šatů byl Cornovovi odevzdán, aby si upravil kroj a stroj, když pro samou učenost zapomenul starati se o svůj zevnějšek, důstojný stavu prcfessorského. Jeník vypravuje doslova: »Jeho oděv neb šatstvo byloť jest tuze špatné a vošumělé, jeho na tři špičky založený klobouk vpravdě nestál za dva groše a kabát spatřoval se leckdes flikovaný. Tato zdající se bída a nouze ponoukla akademické měšťane k tomu, že advokáti, doctores iuris, též i medic. a Phil. dcctores vstoupli jsou v spolek a učinili mezi sebou jakousi colectu, ku kteréž také mnozí z vyššího stavu sami od sebe jakési peněžité sumy přiložili a pročež tato colecta dosti bohatě vypadla. Teď ke cti svého veterána aeademiae a spolu mnohých z nich bývalého tak výborného professora, připravil se v konviktu asi pro 50 osob znamenitě skvostný oběd. Cornova proukázav nad tím své veliké potěšení, bylť jest tě nejspokojenější mysle. I napotom u téhož pak co nejchutnějc požívaného jídla knížecího dle svého obyčeje ohveseloval všecky přísedící. A když se pak již čas přibližoval od té skvostné tabule vstávati, vstalť jest jeden zrovna proti němu sedící země-advokát, pan doktor všech práv Jablonský vůbec známý, muž líbezné vejmluvnosti a vedl k němu svou řeč učenou v jazyku latinském. Cornova, jak by ho někdo sídlem píchnul, rychle ze svého sedadla vyskočiv, poslouchal teď tuto jménem všech k němu vedenou řeč velmi pozorně a jsa pak tak velice pohnut, že z jeho očí krápěje slzův kapaly. A jak ku posledu řečník jménem jich všech uctivě žádal, aby od nich jemu na znamení jejich vysokcvážnosti a lásky ten obětovaný malý dárek laskavě přijal a tu v tom okamžení 'dva študenti veliký, šatstvem, s botama, s kloboukem, a z každé sorty bílého prádla naplněný košík přinesli a na tabuli proti němu postavili, skončil teď Jablonský svou k němu vedenou řeč. Nemálo zaražený Cornova chtěje ihned své poděkování vděčně skládati, však ale, jak jen pár slov ze svých úst koktavě vypustil, již mu nebylo možné pro velké kuckání hlasitého pláče ani slovíčka víceji srozumitelně promluviti.*

Škádlivky na jména sousedů i>po doškách«. íoukal zabil krávu, Marek si vzal hlavu, Soukup si vzal osrdí. fiíha, ten u toho dřímá, Souček, stojí jako klouček, Dušek, přines za to hrušek, Novák, strčil k tomu zobák, Pinar, ten do toho plival, Krsek koupil