str. 300
si kus došek, Hubenej, ten je tuze lenivej, Krejčí, ten nohama smejčí, Kříž, jenom toho líz, Hejda, ten jen k tomu kejvá, Hlaváček, dal si hubu na háček, Dalík, přines soli balík, Koňás, ten se v tom jen omáz, Kvapil, ten se toho napil, Matějka, ten se toho ne-tejká, Hronek snědl toho hrnek, Šafář, ten to vyvez na hráz, Pražák, půjčil jemu držák, Kudrna, ten to dovez do Brna. (Dobrá Voda u Pacova.). J. Šimánek.
Hora »Kluk« a rytíři Blaničtí. Před dávnými časy přestavo^ val vladíyka »Smil«, pán na Křemži, svůj hrad, a k tomu potřeboval mnoho mohutných balvanů kamenných. Dal tedy nalámati skálu na blízkém vrchu, a také sám si pro ni dojel, by dal dobrý příklad svým poddaným. Smil z Křemže byl hodný pán, ale měl mnoho silných nepřátel. Kidlyž přijel až na vrchol hory se svým vozem, tu otevřela se pojednou skála — a v té objevil se krásný hoch, jenž promluvil k němu: »Dobrý pane, jsem strážný duch tvého panství. Nepřítel vniká stále hloub a hloub, ale sem až nevnikne nikdy. Rod tvůj vyhyne a kraj upadne v bídu, ale až bude nejhůře — vyjdu z hory a nepřítele zaženu. Nechť neleká se lid! tvůj, ale doufá ve mne — já vytrhnu jej z bídy největšík Po těch slovech zavřela se skála, zmizel hoch a s ním zároveň vraníci s vozem Smilovým. Od té doby má hora jméno »Kluk«, nad je^ jím temenem vyčnívá mohutná skála — a až probudí se rytíři Blaničtí, vyjde také »Kluk« ze své skály. (Čes. Křemže.)
Petr Valenta.
Založeni »Menštejna«. Praotec Rožmberků měl několik synů, a každému chtěl dáti nějaký hrad. I chodil po lesích sem tam a hledal nějaké pevné místo. Přišel se svými lovci až k ústí potoka křemežského, do Vltavy. Když proháněli se tam za zvěří houštinami, spatřil pojednou nejmladší syn Rožmberků nad sebou vysokou, příkrou a štíhlou skálu jako zeď, — ta stojí až podnes — a na ní seděla děva, krásná jako Víla, a při tom kouzelně zpívala. Rožmberk se zarazil nad tou krásou, ale pak zvolal: »Krásná Vílo, chceš mou býť?« A děva odpověděla: »Ten smrtelník dostane mé srdce, který mi zde veldle na kopečku vystaví krásný hrad a v něm bude se mnou vždy dlíti!« »Má se stát dle vůle tvé!« zvolal Rožmberk, a v tom Víla seskočila se stěny, políbila jej — a ze země vyrostla mohutná skála se všech stran nepřístupná, na níž vystavěn byl obrovský hrad pomocí všech poddaných Rožmberských — » jmenoval se »Dívěí Kámen« podle dívky, která seděla na té příkré skále. (Čes. Křemže.) Petr Valenta.
Hry dětské: 1. Na hrom. Hoši zaujmou každý určité místo. Jeden pak »idává jim jména« a sice jména pokrmů a nápojů. Když všechny pojmenoval, počne chodit sem tam a při tom vypráví asi takto: »Šel jsem do Prahy (kamkoliv). Na cestě dostal jsem hlad a koupil jsem si kousek šunky (některé z jmen udělených).« Jak-
|
|
