str. 301
ínile vysloví slovo šunka, postoupí, kdo je tak pojmenovaný, za něho a chodí diále s ním, drže jej za dolejší okraj kabátu. »K šunce* pokračuje vypravovatel, »koupil jsem si krajíc chleba.« I přistoupí opět »chléb«, postaví se týmž způsobem za »šunku«, a ve vypravování se pokračuje podobným způsobem, až všichni byli vyjmenováni a tvoří jednu dlouhou spojitoti řadu. »Horko bylo ve-liké«, hovoří dále jejich vůdce. »Už jsem sotva šel. Najednou se udělaly mráka, strh' se vítr a dalo se do deště.« Tu přicházejí hoši v nap jetí, očekávajíce každý okamžik slovo »hrom«. Vypravovatel však schválně prodlužuje vypravování, vystříhaje se ovšem slova hrom. Až konečně pronese: »a udeřil hrom!« Na slovo hrom všichni se rozeběhnou a každý snaží se uchvátiti jedno z ustanovených míst. Jeden však přece zbude, (poněvadž vypravovatel nemá místa) a ten ve hře se opakující hraje úlohu vyprávěče. —2. Jó anebo ne? (Pro 3 dítky). Jedno z dítek stoupne si dále od dvou ostatních, aby jich neslyšelo. Tyto pak šeptají jedno druhému na př.: »Jestli má rád tatínka?* Druhé dítko táže se pak onoho opodál stojícího: »Jó anebo ne?« Toto po chvíli rozmýšlení odpoví na př.: »Ne!« — Nebo: >Jestli vzal šesták?« Odpověď na výše uvedenou otázku (Jó anebo ne?) zní na př.: »Jó!« — A tak polďobně. I vypuknou po každé obě dítky v pokřik, smějíce se třetímu, že nemá tatínka rád, že je zloděj atcl. Tak hrajou dítky, vyměňujíce si úlohy, až do ú-navy. (Čachrov u Klatov.) Jan Schwarz.
Slezské děti o postilionu. Zaslechnou-li pastevci hlas poštovské trubky, nemeškají doprovázeti zpěvem: »Mijaj, mijaj, počta jede, koně ma zmožené, těžko naložené. Mijaj, mijaj, počta jede. Mijaj, mijaj, počta jede. Počta ma to pravo, potrestať každého. Mijaj, mijaj, počta jede. Mijaj, mijaj, počta iedě. Kidto počty nemine, do arestu přidě. Mijaj, mijaj, počta jedě.« (Z Jaktaře.) Srv. Vlastivěda Slezská, str. 107; Bartoš, Naše děti, str. 74. J. Vyhlídal.
Modrý pondělek. Rozvažuje mrávokárce v letech čtyřicátých minulého století o slavení modrého pondělku: U řemeslnických tovaryšů panují sice již od starodávna rozliční zlořádové, ale sotva se který z nich tak dlouho udržel a sotva bude také který jiný veřejnému pořádku a mravu, jakož také národnímu průmyslu a dobrému a lacinému posloužení obecenstva tak na škodu, jako právě slavení tak zvaného modrého pondělka, kde se tovaryši, prohejřivše právě minulou noc nedělní, do práce dostaviti nechtí, ano vzdor vyzvání a poručení svých pánů tvrdošijne všecku práci odpírají. Škodné následky tohoto zlořádu jsou mnohostranné a záleží podstatně v tom, že se tím práce, na kterou se mnohdy s netrpělivostí čeká, zameškává, a že takto drahý čas, jehož náležitým upotřebením by mnoho užitečných a výnosných prací zhotoveno a na místě postaveno býti mohlo, v zahálce a prostopášnosti maří. Mistrům z toho pochází také veliká škoda, poněvadž nemohou žádostem
|
|
