str. 302
svých zákazníků včas vyhověti. Špatný příklad tovaryšů zavádí učedníky k podobným prostopášnostem, veřejný pořádek a mrav kažen, a proto jest držení modrého pondělka netoliko příčinou neshod tovaryšil a pánů, původem hádek a sporů mezi oběma stra-nama, nýbrž také zkázou dorostu řemeslnického. Ohledem na tolikeré škodné a mnohdy záhubné následky bylo již staršími zákony slavení modrého pondělka přísně zapověděno patenty roku 1731 a 1732. Od toho pak času byla tato zápověď ěastěji obnovena, zvláště guberniálním nařízením 20. ledna 1821 č. 283. Ani při novější svobodě živnosti nebylo slavení modrého pondělka dovoleno; neboť tu zní zákon, že se žádné libovolné svátky, ani tak zvané modré pondělky držeti nesmí, že se mimo to zapovídá tovaryšům bez dovolení pána buď na vlastní účet nebo pro někoho cizího pracovati, neb mezi sebou se umlouvati, aby společným odepřením práce neb jinými prostředky od svých pánů větší mzdy vynutili. Patent 20. prosince 1859. Trestní zákon 20. ledna 1852, § 481. Za svátky přikázané jež držením od práce světiti se mají, stanovilo guberniální nařízení 20. ledna 1821, č. 283: Slavnost vzkříšení Páně s následujícím dnem (hod Boží a pondělí velikonoční), hod Boží a pondělí svatodušní, každou neděli v celém roku, svátky vánoční, nový rok, den sv. tří králů, nanebevstoupení Páně, slavnost Božího těla, patero mariánských svátků, totiž: jmenování, zvěstování, nanebevzetí, narození a početí Panny Marie, slavnost svatých apoštolů Petra a Pavla, památka všech svatých, svatého Štěpána a obou patronů zemských, totiž svatého Jana Nepomuckého a svatého Váeslava. Všecky ostatní dříve bývalé svátky byly zrušeny a za všední dni prohlášeny. Kromě těchto vyznamenaných a zákonem ustanovených svátků nesmí se tovaryši a živnostničti pomocníci pod pokutou své práce vzdalovati aneb dokonce práci odpírati, a tudíž také modrých pondělků držeti. Takovým zlořádům měl obecní představený, poněvadž policejní správa nad čeledí, nad prací a nad veřejným mravem, jakož i vykonávání řádu čeledního do oboru samosprávy obecní odkázána byla, »co nejpřísněji a nejdůrazněji v cestu vkročiti, a proti každému, kdo by se takového výstupku dopustil, trestní jednání zavésti.« Č. Zíbrt.
Skřivánčí zpěv. Upoutal zpěv skřiváněí pozornost pozorovatelů přírody, kteří se snažili zachytiti slovem, písmem skřiváněí zvuky. Pokus ten zajímá nás, i když nesouhlasíme s výkladem úvodním českého pozorovatele Pospíšila, jenž píše podle záznamu Eautenkrancova: As před 9 lety v jednom časopisu kdos také vydal zvuky skřivánčího zpěvu, a při tom připomenul, že v něm zpozoroval větším dílem polské a ruské slabiky (chtělť nebo mohl říci: vej-zvuky vůbec slovanských jazyků). Dokládá také, že byl nemalý prospěch, kdyby člověk také zkoumal hlasy ostatních živočichů, a měl by krom jiného také ten z toho užitek: že když by se mu mezi
|
|
