jak zápisek v aktech berlínské církve ke dni 24. list. praví: »Pan Václav Litochleb, rodič z české země z panství litomyšlského ze vsi Morašic, jest dne 24. novembris ordinirován v kostele u sv. Petra v Berlíně za kněze v nově založené církvi české u Podstamu, v Nové Vsi, kterou milostivý král Frydrych dal stavěti pro český lid, který se hlásil ke konfesí augšpurské.« Nějaký čas pobyl potom ještě v Berlíně, vypomáhaje Macherovi v jeho církevních výkonech, potom odešel na naléhání osadníků do Nové Vsi. Přikázáno mu bylo 200 tolarů ročního platu.1) Jak se z dobrozdání Jänického (Jeníka) 18. list. 1797 dozvídáme, obdržel kazatel těchto 200 tolarů s výslovnou podmínkou, že budou české rodiny osvobozeny oidi veškerých církevních poplatků, neplatíce ani za křest, ani za oddavky, ani za pohřeb. Němečtí osadníci této výsady neměli.

Litochleb byl uveden v kostel novoveský v den jeho posvěcení, t. j. 6. května 1753, a prohlášen tu král. inspektorem českých církví ve Slezsku a v Prusku Ondřejem Macherem za kazatele české a německé luterské církve.2) Novoveská církev byla tedy poněkud přičleněna k českým církvím berlínsko-rixdorfským a odtud vysvětlujeme si pozdější žádost Novoveských r. 1772, aby byl zvolen za inspektora jejich církve berlínský kazatel Ambrož. Avšak ze zprávy německého církevního inspektora v Postupimi J. A. Jun-geho vidíme, že styky s Berlínem brzo přestaly a že církev novoveská podřízena administrativně Postupimi. Z ustanovení pak Litochleba za kazatele české i německé luterské církve poznáváme, že tu žila již r. 1753 značná menšina německá, jež pohltila časem většinu českou.

Litochleb působil v Nové Vsi do konce dubna nebo db počátku května 1765, kdy odešel jako inspektor k německé a lužické církvi do Chotěbuze v Lužici. Jeho hmotné postavení v Nové Vsi bylo špatné: od krále dostával 200 tolarů ročně, svobodný byt na faře a potřebný otop; poněvadž však od církevních výkonů ničeho nedostával, byly jeho příjmy ubohé. Tu a tam pořádaly se z počátku v kostele dobrovolné sbírky na zlepšení jeho poměrů, ale brzo se od1 nich upustilo, když návštěva kostela tím trpěla. Byla to tichá, skromná a pokorná povaha. Zjednával si všade lásku, vážnost a úctu, a zásluhy jeho o církev jsou veliké, jak jeden z jeho nástupců o něm napsal. Dopomohl nové církvi k četným výhodám a právům, jsa stále ochotný a nezištně činný. Vymohl na králi podle přání obce místo pro hřbitov. Jeho zásluhou a přičiněním získali osadníci r. 1759 svobodu, aby mohl každý zpracovávati bavlnu podle volnosti a možnosti. Jeho přímluvou se stalo, že král daroval kostelu po jeho vyplenění r. 1760 následujícího roku (3. ledna) 200