tolarů, z nichž měla připadnouti polovička úroků k účelům české, a polovička k účelům německé obce. Jeho spravedlnost, dobrota a mírumilovnost staly se příslovečnými a vdovy a chudáci utíkali se k němu, k chuďasovi, jako k svému otci a on jim pomáhal radou i skutkem, jak o něm praví Kropáček. Nejlepším důkazem jeho skromnosti jest, že nenamítal ničeho proti tomu, aby místo peněžitého příspěvku chodil po členech církve a stravoval se u nich, u jednoho po druhém. Bylo ovšem přirozeno, že právě tento ponižující žebrácký způsob církevního příspěvku vedl často k trpkosti a kyselosti na obou stranách, takže se stravoval později jen u bohatších, sedaje s nimi u stolu po řadě vždy celý týden, a i to neobešlo se vždy bez mrzutostí.

Jeho zásluhou byl také mír mezi českou a německou církví. Dovedl držeti obě církve přes občasné hádky a spory pohromadě. Stalo se to ovšem někdy i na účet české církve, jako na př. r. 1763, kdy přijal do domku pro vdovy po kazatelích německého učitele, z čehož si, jak již podotknuto, činila německá církev později nárok na celý domek; a při povolnosti kazatelově také toho dosáhla. Německým osadníkům kázal Litoehleb oblečen v bílou rochetku, českým bez ní.1) Byl to na straně české tradiční odpor proti veškerým obřadnostem.

Není tudíž divu, že Litoehleb na kazatelském úřadě novo-veském příliš nelpěl a že se ohlížel po jiném místě, kde by životní i církevní poměry nebyly tak těžké. Příležitost k dosažení lepšího postavení naskytla se mu r. 1762, když zemřel třetí kazatel z české krve Daniel Pakosta, správce české církve berlínské v 1. 1755—62. Na uprázdnené místo byli tehidy králi navrženi tři kandidáti: Jiří Petrmann, kazatel české církve v Drážďanech, Matěj Serbus, kazatel české církve v Eixdorfu od r. 1754 a Václav Litoehleb. Král vyžádal si dobrozdání z ministerstva duchovních záležitostí a výsledek toho byl, že místo po Pakostovi obdržel nejmladší uchazeč Serbus. Odůvodnění duchovního úřadu jost velice zajímavé pro posouzení vnitřních poměrů v církvi novoveské, o nichž nemáme jinak mnoho zpráv. Petrmann kloní prý se k učení Ochranovských bratří a proto nelze jeho volbu nijak doporučiti. Serbus jest prý tichoučký, skromný a pokojný duch Pakostovi podfobný, jenž by se do Nové Vsi, kdyby tam byl přeložen, naprosto nehodil, neboť Nová Ves je prý opravdu nepokojná obec, pro niž jeho povaha není stvořena. Dosavadní kazatel Litoehleb zažil prý u své církve mnoho nepokoje a mnoho nesnází. Poněvadž však hrozí v brzku nedostatek kazatelů, kteří by dovedli česky kázati, bylo by prý škoda, kdyby byl Litoehleb od své obce, jež potřebuje nutně českého kazatele, odstraněn.2)