str. 308
Tak se stalo, že Serbus přešel z rixdorfské církve do Berlína a Li-tochleh zůstal v Nové Vsi až do roku 1765.
Za Litochleba zapředl se v Nové Vsi i spor mezi stranou luterskou a reformovanou. Vedle Čechů a Němců augšpurského vyznání žili v Nové Vsi skoro od samého založení také reformovaní Češi i Němci. Nebylo jich sice tolik, aby jim byl král povolil vlastního kazatelé (bylo jich tu průměrně na 30 rodin), ale časem vymohli si přece vlastní školu. R. 1757 bylo prý jich tu 55, r. 1797 bylo tu přes 20 rodin. O kostel však nastal brzo spor.
Eeformovaní řídili se kazatelem berlínských reformovaných Čechů J. B. Elsnerem, jenž je navštěvoval a podle jejich přání jim večeří Páně posluhoval, konaje služby Boží jedině v českém jazyku. Patrně na jeho popud podali králi žádost, aby byl kostel novoveský uznán za konkordanční, t. j. společný luteránům a reformovaným. Král však jejich žádosti nevyhověl a odkázal je listem 10. března do Postupime, kde jim v kostele u sv. Ducha měl jednou za čtvrt roku posloužiti přijímáním reformovaný kazatel a správce postupim-ského sirotčince Wenzelmann, kterýž ostatní církevní výkony, jako odidavky, krtiny a pohřby vykonával za určitý poplatek v luterském kostele novoveském. Silnější strana luterská počala reformovanou menšinu utiskovati a vyhrožovati jí, nepřestoupí-li k lu-terství, že ji z Nové Vsi vyhostí. Někteří z reformovaných podlehli také skutečně těmto nátlakům. Většina však zůstala věrna svému přesvědčení a vymohla si přímo od krále rozkaz, aby učený Elsner sám jednou za čtvrt roku do Nové Vsi přicházel a tam v luterském kostele náboženská cvičení, přípravy k přijímání a přijímání lámáním chleba vykonával.1) To se stalo ještě r. 1753, nikoli ovšem bez protestů luterské církve, a zvláště kazatele Litochleba, přívržence Machera, jenž Elsnera vášnivě nenáviděl. Když pak žádali reformovaní na králi, aby uidiělil Eisnerovi přídavek 50 tolarů ročně za dóchůzky do Nové Vsi, poukázal je král zmíněným již listem 10. března 1754 do reformovaného kostela postupimského, kde se kázalo ovšem jen německy.
K bouřlivé episodě došlo první neděli v advente, t. j. 29. list. r. 1761. Toho dne přišel do Nové Vsi inspektor reformovaných z Po-
9, D. 10.): Nowawes ist . . . eine wirklich unruhige Gemeine, er (Serbus) wiirde sich also in sie nicht schieken seiner Gemiitsart nach . . . Der bisherige zu Nowawes in Amt gestandene Letuchleb hat bei seiner Gemeine groBe Unruhe und Wiederwärtigkeiten . . . weil aber leicht an denen, die bôhmiseh predigen kônnen, in kurzer Zeit es fehlen mogte, so wiirde es Schade sein, wann er von seiner Colonie ganz abgehen solíte . . . aber auch zu Nowawes ist ein bôhm. Prediger notig.
*) Acta histor. XVII., str. 371. Srv. též: Einige Nachrichten die neu angelegten reform. bohmisehen Gemeinen in PreuB. u. Schles. Ländern betreffend. Simler, Sammlung alter u. neuer Urkunden zur Beleuchtung der Kir^hengeschichte, vornemlich des Schweizervolkes I., 1757, str. 256.—77.
