aby je nenechali v rybníce. — Hned vodrazíme. ¦— Mladší uchopil sochor, podložil jej pod zaražený roh a odstrkoval pramen od břehu. »Esli to vyčelíme jednym,« pochyboval vrátný. Mladý zabral po druhé, po třetí, a uvolněný pramen se šinul dále. »Von se ten pře-dáček snadno vyčelí,« dodal vrátný, »No, dneska ta peřej šla dost vhod.« — (Při nehodě veslo přeraženo): » My čelili, jako když hrom

bací.« — »Voni sjeli, šli tihý (čihý) a už to bylo.« — »To je práh, aby se vodla nadržela.« — Popel přestal veslovat a čekal náraz. Ale předák se držel stále v stejné vzdálenosti od břehu. Na dotaz Otův řekl Popel: »Voda to vodbírá.« — »Zabij!« zvolal jeden na druhého. Ten dřevěnou palicí zatloukl kůl- s houžví do břehu, a všickni, plavci i studenti vyšli na zemi. »Dědoušku, potrebujem pančavy, dáte nám je?« — »Eště vemem na štěky-, Jochy a podvaly máme,« řekl Popel. — »Měli bysme přichytit, zavážeme si to. Dej šrefc!« — »Tak dou,