sti své k užitku, a prospěchu zrostl. A budeli šlépějí otce svého následovati, pak jest jedna má žádost vyplněna, a vlast může se již napřed radovati, že někdy dokonalého vlastence v něm dosáhne. To vám z celého srdce pre'ji a zůstávám Váš upřímný přítel N. N. — Když se narodilo děvčátko, dočetli se blažení rodičové poněkud změněného blahopřání, tohoto obsahu doslovného: Obzvláštně vážený Urozený Pane! Já jsem měl vždycky tu čest od vás, že jsem při každé příležitosti jakožto přítel váš ctěn a všímán byl; to mně také naděje dodává, že mou radost, kteréž při narození vaší dcerušky v svém srdci cítím, mého pravého přátelstva za znamení pokládati budete. Nepochybuji, poněvadž manželka vaše příklad všech dokonalých žen jest, že dceruška vaše časem svým ve všech dobrých povahách a ctnostech 'jí docela podobná bude. Protož nezbejvá mi ničehož k vinšování, jediné, aby vždy dokonale zdráva byla, a své-, ho dospělého věku vám ku potěšení dosáhla. Zač já Boha prositi neopominu, jenž jsem váš, urozený a zvláště vzáctný pane, náchylný přítel N. N. —

Nastaly starosti, kde shledati kmotry, vážené a zámožné.-Troufal si požádati ředitel panství za kmotra svého pána, zemana, pokornou prosbou: Vysoce Urozený Pane! Starosti plná chvíle, v kteréž každá matka nebezpečenstvím smrti zápasí, konečně již minula. Má manželka dnes ráno v pět hodin, buď Bůh za to pochválen, roztomilé pacholátko porodila. Matka i dítě, jakž jen v těchto případnostech býti může, dobře se vynacházejí. Má radost nad tím darem upřímného manželstva jest nevyslovitedlná, a nemohu dobrotivému Bohu dosti děkovati, že mně mou milou manželku při živobytí zachovati ráčil. Nyní se starám, aby to dítě dle našeho náboženství skrze křest církvi svaté odevzdáno bylo. Pročež osměluji se Vás, vysoce Urozený Pane, žádati, abyste mému synu, kterýž ještě dnes ve tři hodiny z poledne v zdejším farním chrámu pokřtěn býti má, kmotrovstvím stál. Z obzvláštní náklonosti, kterou ke mně, vysoce Urozený Pane, máte, dělám sobě jistou naději, že mou žádost vyplníte, jenž zůstávám Vysoce Urozeného Pána povolný N. N.—

Vdova nabízela po smrti muže, mistra, bývalému tovaryši, že by si ho ráda vzala. Píše opatrně, šetříc památky zesnulého; odůvodňuje, proč z praktických zájmů odvážila se takto psáti: Milý Vojtěše! Vy jste znal mého dobrého manžela; on již před dvěma měsíci v zemi leží. Můj zármutek byl veliký, poněvadž jsem ho upřímně milovala, a umínila jsem sobě, že se více vd'ávati nebudu. Však nyní vidím, že tento oumysl můj nemůže vykonán býti. Já mám mnoho panských a městských domů, a dílo jest ustavičné, tak že neustále šest tovaryšů držeti musím. Na cizí lidi jest těžko se bezpečiti; protož umínila 'jsem sobě po druhé se vdáti, a na vás sice nejprve jsem vzpomněla: nebo vím, že pracovitý a již zkušený

.