muž jste. Poněvadž jsem se nyní dověděla, kde pracujete, posílám vám toto psaní, z něhož vyrozuměti můžete, co má žádost jest. Já vás chci svým manželem, svým pánem udělati. Mé dvě dcery jsou vdány, a podíl svůj již dostaly. Protož, co ďoma naleznete, vám toliko patřiti má. Dejte mi brzy odpověď, já zůstávám Vám vždy nakloněná Lucie N. —

V krátce slavila se svatba. Tovaryš totiž odpověděl souhlasně, jak vítá návrh ženitby: Mnoho vážená Paní Mistrová! Právě před 8 dni jsem se dověděl, že Jejich Pan manžel již na věčnost odešel, a hned umínil jsem sobě, že Jim psáti budu, kdyby se Jim osoba má líbila, aby si mne za manžela vzaly; poněvadž ale samy žádost mou předešly, těmito řádky Jim odpověď dávám, že hotov jsem do Prahy přijíti, a s Nimi v manželský stav vejíti. Žádám ale napřed za Jejich odpověď, abych ubezpečen byl, zdali při tom zůstává, co mně psaly, a mohuli na to spoléhati, že z našeho sňatku co bude; poněvadž bych nemalou škodu z toho měl, kdybych tu cestu darmo konati, a mnoho promeškati měl, Já zůstávám Jejich N. N. —

Český Lid uveřejnil řadu příspěvků, z péra ředitele Zemského archivu Dra V. J. Nováčka, starého pamětníka Mat. Racka, podepsaného i jiných, jak byla uvítána a vykládána konstituce r. 1848 na Vorlíku a jak se k tomu druží vzpomínky neblahé na tragickou smrt vrchního tamějšího Pervolfa, který vykládal lidu shromážděnému konstituci volněji a sliboval více, než pak mohl splniti. Upozorňuji tu na další příspěvek k dějinám roku 1848 na Vorlicku, na knížečku, kde Frant. Melichar, příbuzný můj se strany matčiny, ze Zahořan, vzpomíná na jednání vrchního Pervolfa.

Knížečka má název: »Radostné vzpomínky Františka Melichara, stařičkého rychtáře Zahořanského při konstitučním ři-zení na Vorlíku dne 1. května 1848. V Písku. Tisk od Václava Vetterla.«

Radovat se bude někdy naše zem česká a v ní národ dobrého srdce, třebas po několika stech letech, když budou otevřené knihy a budou se čísti letopisy, že po dvadcíti lete válce vítězství nad nepřátely Francskými v dechách se stalo.

Tehdejší slavný mocnář císař František nechtěl vojnu proti vojsku Francskému védsti, jen jako spravedlivý mocnář své země hájiti — a předce musel slyšeti, že vojska nepřátelská jeho země