hubí a plení, a jen nás Cechy k modlitbě napomínal a svou nejmilejší dcerušku za obět dal, aby svým zemím pokoj vyjednal a na tom ještě dosti nebylo, musel ze svého sídelního města se odstraniti, a předce jen nás Čechy k modlitbě Páně nabízel a tak dokázal, že jest spravedlivý křesťan, na němž se vyplnilo Božské slovo: nikdy jsem neviděl spravedlivého opuštěného, aby vždy semeno jeho chleba zadost velebilo, nejsou chudí ani nuzni, kdo se tebe Boha bojí; — a tu se vyplnila míra pyšného Bonaparta a náš slavný kníže, náš milý Cech Schwarzenberg, jakož slavný jeneral tu radostnou novinu nám Čechům roku 1813 oznámiti nechal, že Božské oko na nás vzhlédnouti ráčilo, že jim Bůh vítězství popřáti ráčil, tu byla radost a plesání, a modlení se konalo a tak slavný kníže jeneral Schwarzenberg svoje zástupy vojska dál a dál postupovat kázal, sám a sám jako slavný a bohabojný na svém koni, nebál se ani velké ani malé střely a tak jistě Boží pomocí šťastně vojska nepřátelská potlačil a svatý pokoj až dosavade vyjednal, a já níže podepsaný jsem byl také k stavu vojenskému povolán, (země obrana) a když si spomenú na ty časy, jaká to byla byla radost, když jsme slyšeli, že naše vojsko pořád vítězí, v mém těle žíly okřejou, srdce v těl« plesá, moje staré nohy radostí poskakujou.

Když jsem byl k země obraně připočtený, zpívali jsme písničku:

A já, když náš pan vrchní Josef Pervolf dne 1. května v konstitucí tak důkladně nás vyučoval a my jeho pečlivost poznali a se radovali — já jsem na poděkování slavným Schwarzen-berkům tuto píseň před vším zástupem vesele zpíval.----------

Poznamenání. »Z toho patrně vyplývá, jak sobě oni vůkol rozkřičení buřičové na Vorlíku proti vrchnosti a ouřadu počínají! — O lidská bezbožnost a ošemetnost!« — Poznámku tuto asi připojil krajský v Písku, který se staral o toto jednání na Vorlíce, jak vysvítá z otištěných vzpomínek Mat. Racka.