O Raráškovi.

Pověra z Mělnická.

Raráška chovají zlí lidé ve své domácnosti, aby jim pomáhal hospodařiti na úkor sousedů. Nabyti ho lze dvojím způsobem; buď koupí (s nějakou věcí, ve které vězí), anebo možno si ho doma vychovati. Snese-li zcela černá slepice (nikoli pouze černá krope-natá) první vejce, může z něho vylíhnouti se Rarášek, a sice no-sí-li se vejce to devět dní a nocí pod levým ramenem, ale nesmí se člověk odchovávající je modliti a mýti. Vylíhnutý Earášek mívá podobu černého kuřete. Hospodáři ve všem pomáhá, ale za to vyžaduje jeho poslušnosti. Protiví-li se jemu hospodář a hospodyně, poškrábe je.

Hospodář Žežulka z Borů ho měl, všichni sousedé o tom věděli. V domě všeho byla hojnosť, a ač měli toliko tři krávy a málo slepic, přece prodávali másla, mléka, vajec, kuřat idvakráte více než sousedé, kteří měli dobytka a všeho daleko bohatěji. Každý viděl tento nadbytek a věděl dobře, že spravedlivou cestou ho nemají. Čeleď v domě mnohokráte v noci slyšela, jak hospodář na špížce, kde spával, s Karáskem se hašteří, a ráno býval vždy seškrábán až hrůza. Žena už s ním nechtěla být a chtěla od něho; ba děti jeho do konce se ho již bály.

Také mívali sousedi ráno prahy zametány. To jim v noci Žežulka požehnání s prahů smetával. Jeden soused na něho si po-číhal, a pojednou vidí nahého Ž. s nějakým hochem, jak přede dveřmi smetá, a prach hochovi do hrnce dává. I nemeškal, ani dveřmi nešel, ale rovnou oknem vyskočil, aby se na něho vrhnul; ale Ž. na koštěti ulétl; ovšem bylo patrno, že tak jenom pomocí Raráška u-niknouti mohl.

Jindy opět z jiné obce koupil soused jeden kalhoty v Praze. A v těch byl Rarášek. Když soused přišel domů, už ho viděl, jak sedí na kamnovci v podobě černého kuřete. »Ježiš Maria« pokřižovala se selka, »máme tu Karáska!« Jak se ho sprostitif Jedna stará žena jim poradila, aby šli na silnici a darovali kalhoty prvnímu vadrovníku, kterého potkají; učinili tak a zbavili se ho. Ale ne vždy tak lehko se to podaří. Jakmile jednou v domě se usadí, již z něho ven se mu nechce. Prodati pak dá se Rarášek jenom třikrát. Kdo jej po třetí koupí a domů si zanese, nikdy již se ho nezbude.

Vinařka Reichlová z Chlomku u Mělníka, která mi vyprávěla o Raráškovi, divila se velmi, že tomu nevěřím; jsou prý svědci, kteří Raráška viděli, jako děd její, který byl očitým svědkem