mnoha takových příhod. Onoho Ž. by byli sediaci žalovali, že přispěním Karáska škodí jim na majetku, ale raději prý ho při jiné příležitosti sami vyplatili, a to proto, že »páni od soudu také na Raráška nevěří, ač vše, co o něm se vypráví, je svatá pravda«.

Sedlka:

Tak když nesmime jiti dále,

jak já budu křičet na ně:

Páni! páni! i hej, páni!

Aman:

Co to! co to! co to!

Sedlka:

Abyste to sami nesežrali,

voni jen žerou a chlastají

a nás si nie nevšímají.

Když na hody všecky zvete,

co pak nám jist a pit dáte.

Aman:

To je ta hubata žena,

jak při prvních hodech tu pro muže byla,

jak se tady opil jeji manžel,

až potom na zemi ležel.

(K ženě selské.)

Vy můžete odejit pryč,

skrze vaši hubu nedostanete nic. (Odejde.)

Sedlák:

Já s tebou nikde nemám štěstí,

tys mně jen podvedla u vdávání tvého,

viš, jak viš, jak já tebe tu nechci hanbit,

ale moeh tobě par vsadit.

Sedlka:

Já mám takový statek a chceš mně bit,

jen tu prubňi mně uhodit,

ty seš ke mně jen přiženilý,

ale ať víc neslyším o tom,

kdybych se tak nepřemahala,

hned bych ti tu přes hubu dala. (A dá hned.)

Sedlák první:

A ty se tu se mnou chceš bit,

i toť já se musím bránit.

(Tak ji bije, až upadne za plátno.)