Arnan:

Bylo by tak k vinšováni,

ale nemá se k pokoji v naši zemi,

nebo je mezi náma národ jeden

a ten je samý rozbroj jen,

to je cizí národ sem přijitý,

židovský z Jeruzalemského zajeti,

po_ všech tvých zemí je rozptilený

a jen samé rozbroje čini,

nebo má i své zákony

a nesrovnává se v ničem s námi,

nad to i královské ustanovení přestupuje

a svou pejchou se pozdvihuje

a protož v tak velikém království

jest potřeba strachu i poslušenství,

protož jestli se králi za dobré vidí,

ať jen rozkáže, ten národ se vyhladí

a já za to dám stříbra deset centnýřů,

odvážím do královských pokladů.

Král:

Stříbra, kteréž slibuješ, nechej sobě

a s lidmi učiň, jak se libi tobě

a tu máš prsten z moji ruky,

tím můžeš dekretyrovat patenty.

Aman:

Tak musím písaře povolat

a první kopiji jim udělat.

Písaři, pojďte psát, psát patenty,

takto musí být napsaný všecky

a protož, písaři, nemeškej

jedno jdi prohlásit a zavěšej.

Písař:

Nyni ať všichni slyšení,

aby podle patentu živi byli.

Král nejvyšší Ašverus rozkazuje,

kterýž od Indie až do mouřenínské země panuje,

nad sto dvaceti sedmi krajinami,

všem vevodám skazuje pozdravení.

Když sem se tázal o dobrém pokoji,

řekl mi můj rádce moudrý nad jiný,

že jest v mém království lid odporný .

a zákonů svých užívá nad jiný,

které sme uznali, rozkázáním pohrdli

a naše vůle nechce plniti.

A to jest národ židovský,

který jest z Judské země zajatý.

My tedy skrze žádost obecního pokoje

tímto patentem rozkazujeme,

aby ten národ byl vyhlazený,

jak muži, děti tak i ženy

a žádný soused aby se nad nimi nesmiloval

a žádnému života nedaroval.