a zboži aby jejich rozebrali,

nebo to sami již dřivé dělat chtěli

a tejde si trošku projdu,

ať ty horlivosti pozbudu.

(Píšou se patenty.)

Aman:

Ach královno, dítě milé,

vyprosejí mi život u krále.

Esther:

Jak pak to mohu učiniti,

když ste chtěl celý národ nás vyhladiti1?

Aman:

Ach já se na jejich lůžko položím

a nevstanu, pokudž milost neobdržím.

Král:

H]e. hle! Co Aman dělá u přítomnosti mé,

snad chce ještě ublížit královně.

Již nemohu ani patřit na něho,

vezměte jej, a oběste ho prvního.

Služebník druhý:

Tamto šibenice stojí,

kterou připravil Mardocheovi.

Král:

I tys to měl hodně připravený,

hned jej oběste i s jeho syny na ni.

Popravní mistr:

Tak pojď na svou šibenici,

kterou si dal dělat v noci

a s tebou synové tvoji,

aby také koštovali.

Král:

Tobě, má manželko, jeho bohatství i dům dávám

a co ještě více žádáš, všecko udělám.

(Král sedí.)

Esther:

Já nežádám nic jiného nyní,

jen když budou zrušený patenty prvni.

Písař první:

Patenty jsou již napsaný

i budou po zemi poslaný,

i zde jeden také prohlásím,

a na bránu ho zavěsím.

(Čte patent.)