str. 391
darovány byly, který oni vždyckny v veliké uctivosti a vážnosti měli. (Zápis na přídeští staré knihy.) J. Drobílek.
Sedlák na advokáta vyzrál. Sedlák k právnímu příteli přišel a žádal ho za prostředek, nímž by každou při vyhráti mohl. I chtěl právní přítel, aby mu dvě tučné husičky dal, že ho potom tomu timění naučí. To mu sedlák připověděl. I řekl advokát: »Jen říkejte v každé hádce o nějakou rozepři: Domine non est verum t. ti. pane, není to pravda!« Ejdlyž na to sedlák s husami nepřicházel, nechal ho právník k sobě povolat a domlouvaje mu, žádal oněch slíbených husí, ale sedlák odvěce: »Pane, není to pravda!« »Co«, pravil advokát, »nepřipověděl-lis pak mně dvou husí?« Sedlák zase odpověděl: »Pane není to pravda.« A tím způsobem vyhrál sedlák tuto při. (Záznam z r. 1814.) M. K.
Drahé knedlíky. Sedlák večeřel na hospodě. Soused přisedl k témuž stolu a mezi rozprávkou táže se sedláka, jestli již odprodal obilí. Eozvážný sedlák, maje knedlíky na talíři, napíchne jeden a praví: Dokud takovýhle knedlík nebuidle za celý rejnský, já nic neprodám! Krčmář stoje opodál, zaslechl sedlákovo zaklínání. Sedlák povečeřev, chce řad platit; hospodský píše tři pinty piva 8 českých, pět knedlíků pět rejnských. »A co, medle myslíte, kmotře, pět rejnských za pět knedlíků, toť není dovoleno?« — »Však vám dobře myslím, abyste brzy obilí odprodal!« Sedlák vzpomenul si, co prvé pravil, zadrbal se za ušima a chtěj nechtěj musil pět rejnských za pět knedlíků zaplatit. (Z rukopisné sbírky r. 1790.)
L. Pozdník.
Obnášení umírajících. Postel, na níž umírající leží, se oď stěny poněkud odtáhne, by se kolem volně mohlo obcházeti. Jedna žena vezme do ruky hromniei a třikráte lože obejde říkajíc při tom: »Jene, (Marie), prosím Pána Boha všemohoucího, aby ti na pravé (levé, a p.) straně ulehčil.« Na to modlí se tři »Otčenáše, zdrávas, a Věřím v Boha«. Je-li osoba umírající ženatý muž neb provdaná žena, položí se jinam na postel svatební 'jich šat a není-li již toho, aspoň věnečky od svatby, které každý má míti uschované; pak je umírání lehčí. Nemůže-li však nemocný dlouho skonati, má se »po obnášení« jeden polštář povytáhnouti, aby hlava klesla níže. (Z Velvarska.) L. A.
Stupně osob. Rýmuje J. Plaček r. 1813. s narážkou na německé »onikání«: Já jsem, když na srdci sobě ležím. Ty jsem, když milence v náruč běžím. On jsem, když se lidé za mne stydí. My jsem, když na trůnu lid mě vidí. Vy !jsem, když uctivě Čech hovoří. Oni jsem, když Němec mně se koří. J. Kodera.
+ Školky ovocné v Čechách r. 1857. Roku 1857 bylo v Čechách 1367 školek, jež zaujímaly půdu 106 jiter 150D sáhů a v nichž bylo 296.935 ovocných a 148.512 planých stromů. V roce tomto zvětšen
|
|
