str. 390
Hadi zničili zaklínače. Jednou šli lesem dva vandrovní. Jeden z nich řekl svému druhovi: »Počkej, teď ti něco ukážu, eo jsi jak živ neviděl. Já svolám všechny hady kolem sebe. Vylez si na ten vysoký dub, a dávej dobrý pozor, co se bude díti; koukej se v pravo na tu stezičku a až spatříš dva hady podle sebe přicházeti, tak na mně křikni, že již jdou. Kdybys ale s výkřikem se o-meškal, a jinam se díval, byl bych ztracen.« Po těchto slovech počal po tichu svá kouzla. Tu se najednou přihrnuli ze všech stran hadi a otáčeli se okolo něho tak, že mu až do ramen dosahovali. Jeho druh ale málo hleděl v tu stranu, která mu naznačena byla. Tu si vzpomněl a ohlédl se, zdali by ony dva hady spatřil. Zahlídl je a vykřikl: »Již jdou!« Oslovený zabědoval: »Již je pozdě, jsem ztracen!« Hadi se zatím až k němu přiblížili, ovinuli se ještě kolem hlavy, takže z něho nic vidět nebylo. Po chvilce zase slezli a z u-božáka nic nezbylo, leč kostra. Stalo se u Heřmanova Městce v lese.
Mayerova Marie.
Holubí věštba, smrti. O svatbě manželé svěcené holoubátko bez nože a vidliček, jeden po druhém od celého tak opatrně okusují, aby holubí sanice kostěné nenalomili; když maso z něho (ženich a nevěsta) obrali a snědli, chytí se ženich a nevěsta každý pravou rukou za polovičku saničky, každý ji táhne k sobě, kteráž se tím během rozlomí, a kterému z manželů kratší částka v rukou zůstane, ten prý dřív umře. (Přeborov). Srv. Krolmus, Staročeské pověsti. II. str. 224. Fr. Jirousek.
Oheň ,v Roudnici se zázrakem r. 1665. Léta 1665, 18. máje v městě Roudnici sto a deset doniův, také kostel sv. Vácslava, nedávno před tím vystavený, též celý zámek a co jenom v něm hořeti mohlo, všechno shořelo. Jan František Žatecký, měštěnín téhož města, z Staré Boleslave domů se navrátil a třiceti devět papírových óhrázkův Panny Marie Staroboleslavské v škatuli domů přinesl, v čas toho ohně svý lepší věci do podzemního klenutýho sklepu vnofeil, tu škatuli dřevěnou s těmi obrázky, v plátěným pytlíku záobalenou na ty věci vhodil a sklep dobře zavřel, jinače se nedo-rnníväje, nežli že ty všechny věci v tom sklepu před ohněm budou bezpečné. Když ale ten celý jeho dům shořel, také ten oheň do sklepu prorazil a v něm všeckno, zvlášt ten plátěný pytlík a škatuli, v které ty obrázky zavřený byly, v popel obrátil. On Jan Žatecký po udušeným ohni do svého spáleniště vejda, viděl, že všechny věci v sklepě shořely, mimo obrázkův Panny Marie Staroboleslavské, kteří nejvejš na popeli těch spálených věcí neporušené ležely, při nichž sice taký okolní papír na mnohých místech od toho ohně porušen, očazen, také někde spálen byl, však rytina těch obrázkův neporušena zůstala; z nichž někteří Arnoštovi kardinálovi hraběti z Harrachu, arcibiskupu pražskému, i jiným vzáctným pánům
|
|
