str. 389
žloutenky si pomůžeme, pakli užíváme v kořalce postrouhaný u-sušený kořínek »krvavce«. (Bučovice). K. Jíra.
Od psiny (zimnice). Vezmiž 9 stonožek, čítaje po zpátku 9, 8, 7, C... dejž je do lihu po 24 hodin močiti, přecediž pak a dej nemocnému užívati. (Líšeň). P. Pavelka.
Od závratu jest dobře, nositi divoký kaštan za ňadry. (Lišen.) — Pav. Pavelka.
Hluchá kmotra. Slovenská zábavka: Vitajte, pani kmotra, na trhu!« — Mám gunára v batohu. — Ako že sa vaší dtamácí mávajú? — Toliar mi zaňho dlávaju. — A otec? — Tučný, ako škopec. — A detí? — I ver ten neuletí. — Jaj veď ste vy, pani kmotra, hluchá. — Mám kóročku, ale je už suchá. — Ach, ja s vami nič nedôjdem. — Ak nepredám, domov pôjdem.
T. Vansová.
Všetko na opak. Dievča pribehne: Pán Bôh vám daj krstný večer, dobrý otec! Dala vás moja zdravá pomateriť. Že sa vám praska osvinčila na hrachovom kmotrovišti a mala svi trinky a bra dvavky (dva bravky). Prišiel jeden prask, uvlčil chytiatko, skok prelesil, chcel prezmočiti skočidilo a on zmočil do skočidla. Vytrčil chodníky, poď hore chvostom, až mu cvenidlží pätaly. Jedni škery vyzubili, druhý třeští vyočili a môj obzer sa ani neuvlkol. — Vlkali sa traja klzy, na hrachovom kmotrovišti. Keď ma zazreli, na sady si poritili, třeští vyvčili, škery vyzubili, šmrly vychvo-stili. Ja som sa ich tak zlakol, šmrlicu som vysekeril, plot za skok, až som si drapište rozgatolil. — Kmotra, či sa tie ,vaše prasce cez tú priekopu poprevykoprcávaly a či sa nepoprevykoprcávaly? — Vandrovali traja ševcí, drali koňa pri mesiaci. Umrlý pri cestě sedel, slepý škaredé naň hleděl. Bez rúk mu peníze ukradnul, nahému do nohavic vopchal. Vidlel to slepý vod neho, napravil naň ho nemého. Nemý hluchému pošepnul, že mu peníze ukradnul. Beží mamłas hore rynkem, zo spáleným velkým drúkem. Vběhnul do domu pustého, vyhnal hospodára z neho. — Maďarka núkala slovaka chlebom: »Krájala, kleba, krájala, hát!« Slovák sa nazdal, že ho potvára, že si už krájal a veri sa: »Ej, pani moja, na mój' veru, nekrájal som.« »Ale — hát — krájala, — no!« »A veru, — prisám — já nie!« »No, — de, krájala, hiszem púha.« »Veru si- ty: na moj' veru płuha.« T. Vansova.
Proč okolo Čáslavě strašívalo. Byl jeden syn myslivcův, teri byl velmi bezbožný. Jedné jasné noci vyšel ven a pravil: »To jsou hloupí lidi, že věří, že jest Bůh.« I šel nazpět do světnice a vzaí si tam bílý ubrus a ručnici, vyšel ven a prostřel proti měsíčku ubrus a střelil dó měsíčku. Tu pádly tři krápěje krve na ubrus a syn myslivcův zmizel. Druhý den na tom místě strašilo. Stalo se to u záleského lesa blíže Bracič. Rybová Marie.
|
|
