|
388 Směs.
spruch bei den G-ermanen bis um die Mitte des XVI. Jahrhunderts, Dissertation, Leipzig, 1910, 8°, str. XII., 110. Č. Zíbrt.
Číslo 72 a jiná čísla pravidelně se opakující. (Prof. F. Ž. v P.) Stačí nahlédnouti pro doklady do stati Edluarda Hoffmanna Kra-yera, Die Zahl 72. Zeitschrift des Vereins für Volkskunde. Red. Fritz Boehm, Berlin, 1913, str. 190. Srv. S. Lüttich, Über bedeutungsvolle Zahlen, Programm, 1891; W. Knopf, Zur Geschichte der typischen Zahlen in děr deutschen Literatur des Mittelalters, 1902.
Zbt.
Směs.
Nevěsta na svatbě. Na Kyjovsku nevěsta strojívala se na zdavky stojíc v diíži, v níž se zadělávalo na chléb: Zatím pozorovali ji, kolikráte, strojíc se, postoupla. Tolik dětí měla prý pak v manželském stavu. Ve Věcově jistá K. také se strojila v díži, a chlubila se potom své kamarádce, jež jí byla o svadbě družičkou, že postoupla jen jednou, aby měla jen jedno íďítě. Neměla však za svého manželství žádných dítek. Plakávala prý potom a říkávala: »Já jsem si ukládala jen jedno dítě a tím jsem se prohřešila; proto mi Pán Bůh nedal žádných«. Když nevěsta po zdavcích se stěhovala do domu ženichova, podávala jí »panímatka« na přivítanou pecen chleba a dřevěný nůž, vybízejíc ji, aby si ukrojila. Nevěsta mívala obyčejně sviij nůž, jímž chléb skrojila. Ukrojila-li »hodný kus«, říkávali, že bude štědrou. »Skrojek«, ido něhož zapíchla peníz, dala chudé ženě, která nejblíže za ní stála. Chudé ženy za tím účelem přicházívaly nevěstu přivítat. Jos. Hrubý.
Od škrkavek. Uvařme stroužek česneku v mléce. Mléko pak hodně teplé vypijme, a škrkavky se »vysypou jako pazdeří«. I ty staré to nemohou snésti a jdou jedna za druhou. (Velká).
J. Zeman.
Padoucnice nemocného musí popustiti, »strháme ji«, dáme-li nemocnému užívati lihu, v němž močen byl rozmaryn; asi lžici ráno na »lačnej život«. (Buchlovice). Fr. Brzobohatý.
Bradavice potírejme holubí krví, a ony se ztratí. Také jest dobře, podvázati je žiňou z koňského ocasu. Žiůa je podžere a odpadnou. Když kněz, ukončiv mši s.v. mešní knihu zavře, dýchněme třikráte na bradavice a po čase pominou. (Uh. Hradiště).
Fr. Hudec.
Od žloutenky. Kdo jest nemocí tou postižen, jdiž k řezníkovi a řekni: »Dejte mi kousek jater« (hovězích). Nesmí o játra prositi, ani za ně děkovati. Játra uvařiž ve svém moči a vychláldě dej psovi sežrati. Brzy žloutenka pomine a pes jí onemocní. Rovněž od
|
