hezkou, bílou paní«; ne v pannu. Německá Fee, slovanská víla atd. jest zcela jiný názor, než česká »bílá paní« nebo »stará babička«, která zastupuje v bezčetných našich pohádkách národních onu vílu. Též místy jest to sv. Anna nebo »panenka Maria«, ale to již jest jaksi zatemnělý obraz naší »babičky«. Zkrátka, už jsem slyšel dost a dost pohádek, nikdy slova víla nepoužito. Spíš »rusalka«; ač asi dvakrát jen od vojáka Charváta slyšel jsem; pak u Minie, poloha ke Kozinci, nazývá se: »V rusadlech«. — Více o vílách a rusalkách nevím nic; jsou to slova »k nám přivandrovalá«.

Názvosloví hospodářského nářadí. Chystám srovnávací studii o názvosloví hospodářského nářadí u Slovanů. Prosím za poučení, jsou-li tyto názvy správné nebo jakých užívá za ně lid československý. U vozu: pracný (špalky u zavěráku, který zadržuje kolo). Stahovák, železná tyč, která stahuje líhy. Líhy či lihu'je stahují vůz. Ligorec, dolní čásť lihuje. Podkładek. Mečík, dřevěná blanka, která spojuje lihuje. Formánek, pupek na konci voje. Mitlík. Eozpěrák. Lišně jsou mezi kolem a líhou. Celo, prkno vzadu. Šraj-pant C?) železné pásy, jež spojují hlavu kola s nápravou. Klanice. Srdeň, železný kolík skrz násad a nápravu. Lounek, kohoutek u konce nápravy. Podnížka. Skoble. Šejble. Náboj, otvor ve zdířce, ve kterém spočívá náprava. Bokovnice, postranní košatina. — U lopaty: Tulaj, železná násadka, do níž zasazuje se tyč. — U pluhu: Deska, dřevěná plocha, na kteréž spočívá pluh. Hřídel, pluhové kladky. Kleče, ohnuté konce ku vedení pluhu. Slubice, železný kroužek na hřídeli, který upevňuje. ¦— U kozy: Svírák. — U žebříku: Mečíky, krajní bidla. — U brusu: Brusnice, spodek brusu. Shlaví: špalíčky, na nichž spočívá hřídýlek. Hřídýlek, na tom otáčí se brus. — Postroj na koně: Pobočnice, široké řemeny, jež jsou prostředkem ku tahání. Pohřbetník, široký řemen, který spojuje obě pobočnice přes hřbet. Podpinka, široký řemen, který spojuje obě pobočnice pod prsoma. Postraněk (prostraněk), provaz spojující poboěn. s rozvůrkami. Poprsník. Kleče, vršek na chomoute. Obtěž, skoble, podbradek. Vazák, provaz neb řetíz (?), jímž přivázán kůň ke žlabu. Náhubník, široký řemen a ohlávky. Špičník.

Zažehnavadla, zaklínadla středověká. (Dr. J. K. v P.) Starší literaturu podá moje kniha Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku (Indüculus superstitionum et paganiarum), jeho význam pro všeobecnou kulturní historii i pro studium kulturních přežitků v nynějším lidovém podání se zvláštním zřetelem k české lido vědě (Rozpravy Ces. Akad. I. třídy, roě. 3.), Praha, 1894, str. 57: De incantationibus. Další literaturu zaznamenával jsem v Českém Lidhi (viz rejstříky). Doporučuji spis: Friedrich Hölsig, Der Zauber-