Předchozí 0405 Následující
str. 386

opatrili, ale ste k nám a k nášmu obveseleniu podľa .svojej možnosti aj ináče dosť urobili. Nech vám za toto všetko Hospodin milostivou odplatou byti ráči, a nech vám to mnohonásobne pri vašej usilovnosti vynahradí, čo ste pri tomto svadobnom veselí na nás svojich hosťou strovili. Zvláště vám ale, menom všetkých prítomných vinšu-jem a žiadam, aby vás Hospodin aj na potomne časy v dobrom zdraví udržoval, dlhým a pohodlným životom obdaroval, a toho šťastia vám dožiti doprial, aby ste pri vašich nových manželoch sladkého potešenia dožiti mohli.

Tu sa svadba dtokonáva a hostia sa pomaly rozchádzajú.

(Konec příště.)

Časové zprávy,

Lidověda pH zkouškách universitních ve Švédsku. Jak upozorňuje Dr. J. Bolte, připouští se nyní na universitách ve Švédsku ke zkouškám kandidáti, kteří si zvolili za dissertaci látky z oboru studia lidovědiného a mohou dosáhnouti doktorátu filosofie na podkladě studia lidovědného.

Otázky a odpovědí.

Kde a jak se štěpanuje na sv. Štěpánaf (Házení ovsa do tváře. Srv. Zíhrt, Ho'j ty štědrý večere!)    P. Valenta.

Kde jsou bludné kameny a co si lid o nich vypravuje.

    P. Valenta.

Víla. Chtíce zjistiti, zda-li název víla jest uměle zakotven z literatury, hlavně z pověstí jihoslovanských o vílách, v lidovém podání, zahájili jsme dotazy, zná-li náš lid! pověsti a pověry o víle: 1. Slova víla užívá se na Železnobrodsku v pod. splašené ženské: Lítá jako víla. Tamže slyšel jsem od staršího člověka nadávku bosorka nebo vosorka, když jsem se ho však ptal, co to je, nevěděl a později už se ani na to jméno nepamatoval. »Věští« nebo »věštidlo« jest dítě divé ženy, jež vymění někdy za lidské v kolébce. »Kluk strojí a lítá jako věští!« »Ďúčiště jako věštidlo!« Článek o vílách v Osvětě 1862, 53, týká ée snad vil jihoslovainiských. Jos. barom Krušina ze Švamberka. — 2. Slova víla jsem v pohádce národní neslyšel; t. j. v pohádce, kterou povídá prostá chůva, žena, neb osoba vůbec dle podání ústního či tradice, která přechází z pokolení na pokolení jako píseň národní. Obyčejně to byla místo »víly« babička, t. j. stařenka, která dobrotivě se usmívá, dobře radí, dobře činí a pomáhá bez ohledu na osobu, bez naděje na odměnu, bez zisku; když pak pomohla, proměnila se užaslému oku »v krásnou, mladou.


Předchozí   Následující