napřed nenabírati, než spravedlně ho držeti.« Mistr uhlířský r. 1842 vydělal až 40 zl. měsíčně; tovaryši měli týdně 5—6 zlatých,'učeň 1 zl. Na konec uvá'dí řaldlu jmen uhlířů a místní jména, jež upomínaj í na uhlířství.

Ze statí o dehtářství a smolařství, o pálení kolomazi (vyšla též samostatně: Dehtářství a smolařství, v Písku, 1913, str. 6.), zajímají historické podrobnosti o tomto zaměstnání (také Český Lid věnoval pozornost kolomazníkům v řadě obrázků o kočovných lidech po venkově). Připojujeme vyobrazení rázovitého Jana Víta, kolomazníka. Srv. Český Lid, XI. 372.

Jesuité měli prý nad branou klášterní nápis: »My žijeme bez starosti.« Toho si všiml Josef II., a povídá: »Však dlouho bez ní nebudete.« A hned poslal do kláštera se vzkazem, aby prelát do hospody přišel a dovedl mu odpovědět na tři otázky: »Kde je prostřed světa, jak daleko je do nebe, a co si právě té chvíle on, císař pán, myslí. Nebudle-li věděti odpovědi, že bude o hlavu kratší.«

Prelát hořekoval, co to císaře pána napadlo, takové hádanky že nikdo nerozluští. Ovčák slyšel ho lamentýrovat, aby prý si jen starostí nepřipouštěl, že úlohu vezme na sebe. Chtěl jen prelátský hábit a berlu. Prelát mu to dal, sátm si oblékl ovčákovy šaty a ovčák šel do hospody k císaři pánu. Hned jak lezl do dvéří, ptal se ho císař pán: »Ty-li jsi prelát?« A když on odpověděl: »Jsem,« ptal se Josef II.: »Kde je prostřed světa?« Ovčák: »To musíme jít na dvůr, pane císař.« Ovčák zabodl berlu do země: »Tady je prostřed světa, pane císař, a jestli nechcú věřit, tak si to možú dát změřit.« To se císaři moc líbilo, i ptá se dále: »Jak daleko se země do nebe?« »Tak daleko, jak s nebe na zem.« Tak do třetice: »Co si té chvíle on, císař pán, myslí? A ovčák hned: »Pane císař, vy si myslíte, že já jsem prelát, a já zatím jsem jen ovčák.« »Jak to? Měl bych tě dát zavřít pro podvod,« povídá císař pán, »ale že jsi tak vtipný, odpustím ti to a ještě tě odměním: byl-lis jenom na chvilku prelátem, budeš jím až do smrti!« Potom dal si zavolat preláta, přestrojeného za pasáka: »Byl-lis jen na chvilku pasákem, budeš jím až do smrti!« Tak se stal z preláta pasák a z pasáka prelát. Ale nový prelát dlouhého věku se nedočkal. Jeho nástupce neměl už k poddaným takového srdce, jako on míval, úkládbl jim pořád nové roboty, a sedláka za člověka ani nepovažoval.