Za čas opět přišel Josef II. do Mistřína, přestrojen za vand-rovního. Bylo pozdě na večer, šel do hospody, že tam přenocuje. Ale hospodjský vymlouval se, že nemá místa, a kdyby třeba v šenkovně chtěl prespať, pak zas, že by neměl pokoje od sedláků, kteří tam často až do rátaa vysedávají, zapíjejíce mrzutosti a trampoty. Prosím váy, kdo rád vidí cizího vandrovního? Ale Josef II. usedl přece aspoň prý na chvíli, v šenkovně za stůL dal si nalít piva a poslouchal, o čem sediaci rozmlouvají A slyšel samé nářky: na robotu, desátky, kontribuce, akcidence . . . »Co máme nového preláta, všecko jde v jiných kolejích« — povídal sedlák. »A ve špatných! Škoda nebcžtíka. Ten měl aspoň srdce a uznání, pocházel ze selského rodu, sám býval pasákem v klášteře, a ani tehdy, když z milosti Josefa II. stal se prelátem, nezapomněl svého původu a k lidu, z něhož vyšel, nikdy se nezatvrdil. Co zemřel a co po něm nastoupil jiný, jakoby se dobrý duch z celého panství vystěhoval. Od drába, až po pojezného, samí zběsilci a ten kápo nad nimi, pan vrchní, o nic lepší pekelníka —« »Nono«, pamatovali ho někteří, »kdyby někdo udal, cos teď povídal, vedlo by se ti jak dneska na panském Jurovi.« Císař pán ptal są co se Jurovi na robotě přihodilo. Jura prý jest sedlák a byl drábem nemilosrdně sbit, protože se o chviličku na robotu opozdil a jeho slabé koníčky při oraéce, co noha nohu mine, chodily a co chvíle, odpočívaly. Císař pán pobyl ještě chvíli a pak se optal sedláků, vzal-li by ho některý na nocleh. Sedláček, co tak mnoho mluvil, řekl, že ho dovede k tomu Jurovi, však prý je ť) soused, tam že před nikým ještě nezavřeli.

Zdvihli se, zaplatili a šli. U Jurového zabouchal sedlák na dvéře, a když selka otevřela, řekl, že jim vede nocležníka, přijmou-li ho. »Proč by ne?« U nich každý vítán, kdo jen ve jménu Páně přichází. Císař pán dával sedlákovi na »dobrou noc« dukát, za to, že ho doprovodil, a když ten ho nechtěl přijmout, řka, že vandrovní nemají nazbyt, smál se jen, prý: »Milý brachu, mám dobré řemeslo; ať pracuji do úmoru nebo nedělám zhola nic, vždycky mám peněz až do Pána Boha.« »To jste si zvolil tuze dobré řemeslo,« přichválil sedlák, vzal dukát, poděkoval a hajdy ještě do hospody. Ale dukát nepropil. Když se na něj při,světle podíval, bylo mu hned nápadno, že obraa Josefa II. na dukáte vyražený, jest podoben vandrovnímu jako bratr bratru. I ostatní sediaci to říkali, a milý sedlák, nežli by takový dukát rozměnil, raději si dal nalíti na dluh.

Když císař pán přišel k Jurovi, sedlák nebyl ještě doma z roboty; co včera promeškal, musel dnes naddělávati. Selka chystala večeři, zasýpanou krupici, a císař pán, nechtě lenošit, sám ji na-šrotoval na mlýnku mouky. Když sedlák přijel, zvali ho k večeři, a tu on, aby je nezarmoutil, jedl, třeba se mu ta kaše moc nelíbila), aspoň obrácenou lžící» Po večeři selka ustlala mu na pec a aby prý mu tam bylo teploj zakryla ho slováckým kožichem.