Císař pán spal jako dudek a bůhví, jak dlouho by se na peci povaloval, kdyby ho nebylo probudilo bouchání na dvéře a křičení: »Vstaň, lenochu, na robotu!« Sedlák hned vyskočil z lůžka, selka jak by smetl, a císař pán nevěda, co se to děje, slezl také s pece. Dověděl se, že to dráb svolává na robotu. Rozedlnívalo se teprve. Sedlák šel strojit koně, selka rozdělávala oheň, že uvaří trochu česnekovice k snídani a císaři pánu kázala loupati a tříti na ni česnek se solí. Když posnídali, povídá císař pán z ničeho nic: »Hospodáři, vemte mě k sobě dio služby za pacholka.« Nový pacholek měl jeti za sedláka na robotu hned. Koně stály již zapraženy, čas už také pomalu by], ale neměl se k ničemu. Je prý času dost na robotu jeti až o osmi hodinách, jak císař pán v patentu ustanovil. Co se mu sedlák namluvil, aby už jenom jel, nebo že pojede on, že to nebude státi za to, co dostane pro to. »Nebojte se, sedláku, ani vlas na hlavě se váta nezkřiví, všecko beru na sebe já sám!« Sedlák jak tak se tedy upokojil, a když bylo k osmé, pacholek vyjel na robotu, aby na panské punktum dorazil.

Doje] na pole, dráb už s druhého konce hrozil a vedle pan prelát také zdvihal čagan. Ale on se nebál. Že nebylo ještě osm hodin, lehl ši pěkně k pluhu, nacpal dýmku a křesal. Prelát s drábem došli až k němu. Za koho jede na robotu? Že za Juru. A kdy prý se jezdí na robotu? Podle ustanovení císaře pána až o osmi hodinách. Měli jste vidět preláta, jak se rozkřikl: »A co je nám po císaři, tady poroučím já, tady já jsem císařem!« »No, no, jen se tak nestavte, do císaře máte ještě moc daleko,« srazil ho pacholek. »A co jsi ty za neuctiv-ee? Drábe, naložte mu pětadvacet, ať podlruhé včas jezdí na robotu a uctivě se chová. Za dnešní den napište mu jenom půl, a zítra, v nedělí, hned po ranní zavřete ho do klády na. celý den!« Dráb se chystal, že ho zpraží jako včera Juru, hospodáře jeho, napřáhl ka-rabáě a švic! Ale tu máš! Pacholek vyskočil, chytil bič a jak milého drába švihal, tak ho švihal. Prelát přiskočil drábovi na pomoc, dorážel na pacholka čaganem, ale i on některou nebernou si utržil. Sediaci s celého pole sběhli se kolem nich, co se to děje. Ale do pračky ani jeden se nevmíchal. Prelátovi a drábovi pomoci nechtěli a k pacholkovi se přidati zase si nikda netroufal.

Právě v nejlepším pacholek zahodil bič, rozepial svrchní kabát a ukazuje na kříže a hvězdy, řekl: »Jsem císař Josef II. < Prelát s drábem hned padli na kolena a prosili o milost, ale císař pán se od nich odvrátil a kázal sedlákům: »Běžte do kláštera, vyžeňte všecky a co se vám shodí, všecko seberte!« Do sedláků, jako kdlyž střelí, hned byli tam ti a rovnou do kláštera. Císař pán šel pomalu za nimi. Tu proti němu běží dva sediaci, jeden byl jeho hospodář Jura, druhý byl ten sedlák, co ho včera k Jurovi dovedl. Před Josefem padli na kolena a prosili ho, aby jim odpustil, že se k němu měli jak jenom k vandrovnímu a ne jako k císaři. Zvlášť Jura zle