Předchozí 0465 Následující
str. 446

s udaním doby, v níž kaple byla obnovována, jako roku 1796, 1824 a 1862. TJ kaple jsou dveře dřevěné, mřížovím opatřené. Nad vchodem do kaple čteme: »Bohu chvála, králi úcta, vlasti sláva.« Každoročně koná se odpoledne v neděli po Proměnění Krista Pána výroční pouť na blízkých Mejtech. Kaple náleží k osadě Hvož-ďanské.

Temeno Třemšína jest ploché a rozděleno ve dvě nestejné části. Od kapličky v pravo rozprostírá se před námi poněkud zvýšený palouk tvaru obdélného, asi 120 kroků dlouhý a 50 kroků široký, kolkolem ohrazený mohutnými lesními stromy. Sedláček píše: »Milovník romantiky neuvidí sice na tom pěkném palouku se skrovnými zbytky práce nic, ale archeolog tu může studovati. Neboť není hradu v Čechách, který byl způsobu dávnověkou tak velice zachoval jako Třemšín, ano lze říci spravedlivě, že žádné sídlo panské se co do stáří toho, co my ještě spatřujeme a nepřetržitého obydlení od prastarých dob až do 15. věku Třemšínu nevyrovná. Mluvíme často o velikém stáří mnohých předmětů, ale důkazů po ruce nemáme. Avšak Třemšín, třeba nebyl založen od prvních Čechů, tím méně od Keltů, může se honositi ve své způsobe nynějším stářím asi 700 let, což nelze o žádném ze středověkých sídel říci.«

Zděný most přes příkop postaven byl roku 1862. V příkopu jest jakýsi vchod, který dle pověsti táhne k hlubokým sklepům, které plny jsou peněz*) a z nichž vede také prý tajná chodba na nedalekou Kobylí hlavu. V levé části příkopu zasypána jest studánka.

Pěšinami pak po straně západní a jižní možno sestoupiti dolů do údolí i od kapličky ke studánce, která asi 50 kroků pod ni se nalézá (v sekci 23.). Studánka tato jest pěkně oroubena, půda kolem upravena a také hradbou z kamení v pravidelném kruhu obklíčena. Jako o studánce, rovněž i o bývalém hradu zachovalo se pouze několik pověstí, o ukrytých zde pokladech, o bývalých obrech, zde na Třemšíně se zdržujících. Zvláštní pověst víže se k lískovým oříškům, které tu holině rostou a mají zvláštní podobu. O nich se praví, že když Husité dobyli kláštera Teslínského (v ú-noru 1424), obrátili se k Třemšínu. Týž dlouho odolával jejich útokům. Konečně neměli již kulí do děl a měli s nepořízenou odtáhnouti. Tu jeden voják vsypal do jícnu dělového plnou přílbici lískových oříšků, které na Teslíně v klášteře našel a vypálil je proti hlavní věži. K velikému podivu všeho vojska věž se sřítila a Třemšín byl dobyt. Odtud tolik lískových oříšků na vlastním hradišti, na nichž prý lze poznat nápadnou podobu s Táboritskými přílbi-


*) Lidová pověst třemšínská zpracována je v G. Klikově dotském románu »Chorálista«.

Předchozí   Následující