z předlohy starší: »Kdyby mělo hořeti jakékoliv stavení, obejdi ho tak, jak slunce jde a při tom obcházení třikrát též třikrát říkej a konej to s pobožností, tak přestane hořeti. Vítám tš, hoste ohnivý, co si zasách, měj na tom dosti, to ti ohni skládám, za pokutu ve jménu Otce i Syna, i Ducha svatého. Ve jménu Otce, kterýž nás stvořil, ve jménu Syna, kterýž nás vykoupil, i Duch sv., kterýžto nás na křtu sv. posvětil, já ti ohni přikazuji skrze božskou moc a sílu, abys tak stál, jako jest stál Pán Ježíš Kristus v Jordáně,, když ho sv. Jan křtil, ten svatý muž, to ti, ohni, jistě přikazuji a ukládlám za pokutu ve jméno Otce t i Syna t i Ducha f sv., teti, ohni, ukládám za pokutu a prikazujú tobě při božské moci a síle, abys zdržel zde svůj plamen; tak jak Panna Marija zachovala své přečisté panenství přede všema můžema, ať se tak znížiš; to ti, ohni, ukládám za pokutu, ve jméno t Otce... Já ti, ohni, přikazuji, abys obdržel uhlí své zde skrze drahou krev Pána Našeho Ježíše Krista, kterou on vyliti ráčil pro nás na dřevě svatého kříže, já ti, ohni, ukládám za pokutu ne mým slovem, ale slovem samého Pána Boha, ve jménu Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha sv. vše jednoho hospodina na věky požehnanýho amen. O Pane Bože můj, budoucí souce, uslyš toto mé žehnání, pro tvé hořké umučení a Tvou smrt nevinnou Amen. Tu se modli 3. Otčenáš a 3. Zdrávas Maria a, jednou Věřím Pána Boha, A sehni se za sebe na spátek a vem třikrát do hrsti země a hoď ji do ohně, přestane hořet. Toto znamení jest nalezeno v městě Banisi (?) odl jednoho cikánského krále (což jest mnohokrát skušeno).« V České chalupě na Jubilejní výstavě v Praze dne 20. května 1891 opsal Č. Z í b r t.

Velký april s pokladem. V jednom městečku byla ta pověst,: že v hájku čtvrt hodiny odtud ležícím veliký poklad zakopán má býti. Přišel však jednoho dne nějaký pocestný do hospody toho mestečka, jenž pod zámyslem žízeň uhasiti, nějaké šibalství vyvésti mínil. Se sousedy tedy o všelikých věcech hovořil, a jich jako v té krajině neznámý na všelicos se tázal. Potom šibal jako odcházeje, řad svůj pamětným penízem zaplatit chtěl. Hospodský a sousedé vidouce, že tento peníz žádný běžící, nýbrž starý stoletý a pamětný jest, tázali se ho, odkud by tento peníz byl dostal; který jako zaražený žádajícím na otázku odpovědít se zdráhal. Na velkou prosbu a žádost a pod zaslíbením mlčelivosti tážícím se následující příběh vypravovati počne: »Tu v tom hájku nad městečkem spatřil jsem předi hodinou množství lidu, kteří kopali á skutečně truhlice mědí a cejnem pokryté vykopali, z kterých také tyto peníze (vytáhl z kapsy všelijaké pamětní peníze) byly. I také si tam již jedna blízká obec ty poklady přivlastňuje.« Sousedé to slyšíce, hned celou obec svolali, jí tu příhodu vypravujíce. Tu hned sudí, kterému ani čas nepostačoval se obouti, o jedné botě a o jednom střevíci s celou obcí se k povědbmému místu ubírají.