poněvadž Abel Kaina nezabil, nýbrž Kain Ábela.« Kromě biblických motivů veliké oblibě těšily se pohádky o Kristu Pánu, jak se svatým Petrem putuje po zemi, posuzuje trpce současné válečné poměry, sesměšňuje nová a nová nařízení válečná, utěšuje, chléb českým vojúrům rozdává. Samaritánské skutky připisovány též Panně Marii. Vždy znova a znova kolovaly legendy, tam a tam, na onom obvazišti, v oné nemocnici a jinde, zjevila se Panna Maria, rozdávala vojákům český domácí chléb a vždy prorokovala, kdy bude konec války. Věru, bylo by nanejvýš zajímavo tento materiál, jenž poskytl nám na bojištích vždy tolik útěchy, pečlivě shromážditi a vyzvati všechny bývalé Čechy, vojáky, aby každý podobný příspěvek zapsali a do redakce »Č. L.« zaslali.

5. Krasská hymna. (Zpívá se nápěvem: Horo, horo vysoká jsi.) Kámen, na kameně kámen, kámen na kameně kámen; kámen, na kameně kámen, kámen, na kameně kámen. Druhá sloka zase tak atd. Jen jedno slovo měla, ale textem táhla se do nekonečna, jako šedivé moře kamení a skal v Krasu, kde tato píseň vznikla, když rakouští důstojníci při pochodech chtěli, aby čeští vojáci něco veselého do pochodu zazpívali. Ovšem humor a ironii této písně pochopí jen ten, kdo ji zpíval a slýchal zpívati celé hodiny za strašných pochodů Krasem; někteří vojáci vydrželi ji zpívat celé hodiny, nadlehčujíce si tím nejtěžší břímě a zkracujíce nejtrpší chvíle v cizích službách. Ježto píseň tato byla také jakýmsi nevinným odbojem, často po každé strofě voláno jednohlasně: »Hej, rup — vojno, povol!«

V Českém Lidu uveřejnil jsem řadu článků (s obrázky) o hledání vody, kovů, pokladů atd. čarovným proutkem, virgulí. Obíral jsem se ve svých universitních přednáškách o dějinách pověry a kulturních přežitků touto látkou. Část těchto studií (o proutkaření novodobém) vydal jsem ve sbírce Emlerově »Duch a svět« 1916. Látku potom všecku jsem zpracoval v knize »Vir-gule, siderické kyvadlo«, nákladem »Sfinx« (Boh. Janda), jež vyšla jako 1. číslo sbírky »Světlo ve tmách«, kterou rediguji. Tam vykládám o virguli starověké, středověké, hornické, soudní, o řezání a používání proutků ve století 18., o odpůrci proutkaření Zeidlerovi. Rozebírám pokusy o výklad síly proutkohyb-né elektřinou, živočišným magnetismem, paprsky slunečními, hledání kovů a vody závažím (siderismus, tellurisrtms). Staroče-