Na vánočním stromku dary se stkví, lásky a štědrosti účastenství. Bůh z lásky k člověku štědrým se stal, pro naše spasení Syna seslal. Sláva na výsosti Pánu nebes, že krásné slavnosti nám dopřál dnes. V chudobě Bůh přišel na těmto svět, chudobných potěší stromečku květ.«

Tamtéž, str. 62 (česky upravil B. Molnár): »Tam v podlesí, tam na horách, tam byl domov můj; pláně ta, kde v ladných tišinách snil jsem život svůj. Rád přec opouštím lesa lem, já teď vánoční stromek jsem. Dni vánoční, ó vítej nám! Dřív zelený a tichý háj v náruč svou mne jal a mému mládí vlahý máj vonné květy stlal. Pláně, hory, vám s Bohem všem, já teď vánoční stromek jsem. Dni vánoční, ó vítej nám! K těm maličkým dnes napřed jdu, k milým dítkům svým; jim světlo, radost donesu, hody vystrojím. Jakou krásou to ozdoben, hle nás vánoční vítá den. Dni vánoční, ó vítej nám!«

Tamtéž, str. 89: »Maminko má, jakých s-tromů viděl jsem, jda městem domů! Byla na nich samá světla, snad i kvítka na nich kvetla. Když jsem se tak díval na to, bylo to jak stříbro,

zlato. A co jiných dobrých jídel a co hraček jsem tam viděl. Děti mi tam povídaly, že když v noci pevně spaly, Jezulátko, to nebeské přineslo ty věci hezké! Jezulátko všecky lidi stejně rádo má a vidí. Proč mně stromeček nepřinese, jaký v jiných domech pne se? Matka: Stromeček tvůj posud v nebi stojí, anjelé ho pořád ještě strojí. Jestli ti ho Kristus na zem nedá, duše tvá ho jistě v nebi shledá. Pečuj jenom v cnostech vždy prospěchy, na-budeš tam z neho věčné utěchy!« Tamtéž, str. 111: »Vánoce, vánoce, překrásný svátku, co nám to uchystáš, každému s sebou dáš dnes na památku! Vesele na stromě světélka pla jí, jablíčko, oříšek, dítkám dá Ježíšek, pěkně tam zrají. Láska však s nadějí rtaké tam plane. Kdo vroucí víru má, věrně se k Bohu zná, ten ji dostane. A komu rozkvetou v srdci ty cnosti, tomu by blaze žil, Ježíšek nadělil na věky dosti!« — Str. 24: »Vánoce, krásný čas, Ježíšek jest u nás. Tralala-lala, to je doba veselá. Hle, drti, stromeček nám přinesl Ježíšek. Trala... Koláče, jablíčka, máme od Ježíška... Všo. co dostaneme, s bratry rozdělíme...«

Vzpomínám na závěr z let studentských v Písku tklivé básně, jak Adolf Heyduk r. 1883 strojí svému miláčkovi, pou-pátku rozkošnému, Lidušce, stromeček vánoční, nemaje v roztoužení u své dcerušky potuchy, že bude pak bědovati a žalem se trápiti nad svadlými oběma poupátky (Jarmilou i Lidmilou), ve sbírce »Hořec a srdečník«. Adolf Heyduk, Vánoční stromek (Dörflovo Vánoční Album, II., Praha, 1883, str. 34): »Venku se sněží. Já upravujú stromeček svěží, v té lidstva noci svaté, věším naň drobnůstky, jak běží, však mezi nimi také mé sny a vzpomínky zlaté. Stromečku mladý, jak prizdobené stojíš tady, div srdce nezavýská: v oříškách skryty vzdušné hrady a po tvých bujných snítkách všady slza má hvězdou se blýská, Kéž by má Lila zde tvými dary šťastna byla, než život vše jí svrhne, ať raděj ruka její milá dřív, než by slzy uchopila, část vzpomínek mých strhne!«... Jinde:: »Jsi poupětem; Bůh dej Ti slunné štěstí, až lístky rozvineš a budeš kvésti, a mrak-li se kdy Tvému žití zjeví, ať vi to oko jen, leč srdce neví!«