Tschauder vydal v Hlubčicích »Kurze Geschichte der Stadt Bauerwitz« dle spisů bar. Saurmy, Wetlzla a WolLného a tu v těchto dějinách Bavorova možno čísti na str. 40: Poněvadž místní obcovací řeč jest moravská, všechny děti přicházejí do škol znalé toliko moravštiny, proto veliké obtíže to učitelům působí, než je vpraví do němčiny, aby německy rozuměly; a na str. 17 dí: Obcovací řeč (v Bavorově) jest moravská; asi před 40 lety zavedena němčina jako vyučovací řeč ve škole, proto větší část obyvatelstva jest mocna němčiny.

Hlubčicko (tedy i ostrůvek bavorovský) dle mírové smlouvy pařížské mělo nám připadnouti až po plebiscitu na Hor. Slezsku; protože tento špatně dopadl pro Slovany pro zuřivou agitaci pruskou, s Moravci bavorovskými asi na vždy se rozloučíme . . . Tyto řádky psány na pamět a na náhrobek této usychající větvičky lípy české.

Zprávy o bavorovském ostrůvku mám dílem vlastní a z většího dílu od p. J. Koselka z Jarohněvi, který mi svých zápisků r. 1900 zapůjčil i spolehlivou mapku Moravců pruských mi opatřil. Líčím tedy věrně tehdejší poměry, zvláště národopisné naše záznamy jsou pozoruhodné.

Bavorov (asi 2700 obyv.) jest staré město dle všeho od Bavora ze Strakonic založené. Okolo r. 1270 mělo městské školy (srv. V. Prásek, Děj. Op., str. 60, 74). Město má ráz venkovský, většina domů vystavena ve slohu na Opavsku obvyklém. Zmíniti se dlužno o farním kostele bl. P. Marie, který letos (1922) při opravě se zbořil a o dřevěném kostelíčku sv. Josefa (viz jeho podobu v Č. Lidu, 1902, str. 45).

O farním kostele vypravuje pověst» že jej na své útraty dal stavěti měšťan A. Noel; když znamenal, že s penězi nevystačí, beze stopy zmizel. — Hlavní obraz nad oltářem Narození P. Marie pochází od malíře ratibořského Ferd. Volka, stál 493 ř. tol., 18 gv. Nad vchodem padne každému do oka obraz, na němž vymalován stříbrovlasý znamenitý kazatel jesuitský Adam Kravařský (nar. v Bavorově 1585, zem. 1660), jemuž andělé nesou kříž. Vypravuje se o něm toto: V Bavorově žil nábožný kněz, který před vánocemi měl zvláštní sen: Uzřel mladého Kravařského, se zlatou korunou lesknoucí se na hlavě jemu o svátcích ministrovati. Sen tento ponukl chudé rodiče, že poslali syna na studie do Olomouce k jesuitům. Mladý Kravařský váhal v řádě vydržeti a tu přemítaje Písmo sv., připadl na místo o semeni zapadnuvším mezi trní a to jej pohnulo, že vytrval. Když jeho zkušební leta v Brně uplynula, představení neuznali ho dostatečným pro slabou pamět a slabost tělesnou, aby v řádě zůstal; než na úpěnlivou prosbu, aby aspoň bratrem laikem mohl býti, podrželi hö v řádě. Jako prostý bratr bez