že nátlakem šovinistů německých moravština na dobro z kostela vytlačena.

Bavorov rozdělen, na obvody: Draha, Ratibořský, náměstí a hlubčický. Uvedeme-li ještě hospitál, útulnu pro ženy (ze 17. století), pomník císaře Viléma a cukrovar, jsme s památkami hotovi. Bavorov byl znám svými ševci a kožešníky na jarmarcích v Horním Slezsku.

Když děti na sv. Štěpána chodily po koledě, zpívaly: Přišli sme sem ku jednemu dvoroví, zazpívejme panu gopodau-řovi; O spiš-li ty, gospodauřu, či čuješ, čili nam tu kolendečkum gotuješ? O jau nespim, ani vas též nečujú, ani vam tež kolen-dečky negotuju. Vyniš jim tež kvartu piva i kolauč, ješče k temu Pana Boga na pomauc.

Pastuškové v lese pausli, přiletěl k nim jaňol (anděl) jasny, jaňol jasny, jasnušinky, jak slunečko bělušinky. Pastuškové še polenkali, na kolenka poklenkali. Pastuškové, nelekejce se, ale z telka veselce, bo Maria Pana cista, porodila Jezu Krista, porodila, povila, do jesliček vložila, Lilej, Klej liliautko, pěkné švarné pacholautko! (V těchto dvou koledách znáti stopy spisovné řeči).

Sviňa kvičí, měchy z mlyna srny čí, hej koleda! Baran mele, ovca mu se směje, hej, koleda! Komur misi, mucha vodu noši, hej koleda! Ta hus bělau pecinečky vaulau, hej koleda! Hus sedla tau křídlem pec vymětau, hej koleda! Vilk vyběrau, chleba nepřibyvau, hej koleda! Liška liči (čítá) — — — (Zlomek).

Písně služebných, jež lna vánoce mění službu: Milý Bože, hody (vánoční) idum, raduje se každý dudum, jau ze služby na službičku bo juž nimum /mamuliěku. Mamuličko, tvrdo špice mého hlasu neslyšíce. Kdybysče muj hlas slyšeli, zaplakač byšče museli. Přautele se dobře majum, al na mě nic nedbajum, cudži ludže se starajum, že lau mě, miesca nemajum. Nestrajče se ludkove, moje miesce na kirchově. Na zeleným kir-chovečku budu si spáč jak v lužečku, tam mě větr ned ověje, ani slunce nedohřeje.

V tym Bavorově bardzo šumně, ale tež to neje v každým domě. Mělech tam milou, chodilech do ni štyre nedžele. Štyre nedzele ve dne v noce, jako ta rybečka na potoce. Ješče rauz pujdum, až se jau zpytum, ežli chodit mum. O nechudż, o ne-chudž, ty Janičku, bo ty moc vystojiš od mačičky. Mačička laje taciček nedav ižech chudobnau. Ghoč, ty dževečko, statku nemauš, dy mně se ty jene pěkně chovauš. Paun Buh statky mau, to num jeden dau, tu budzeš mojum. (Z rukopisné sbírky Cypriana Lelka.)