Předchozí 0124 Následující
str. 121
Karel Procházka:

Koledy z Vysokého a okolí.

Přijďte se k nám k oknu dívat, jak vám budem pěkně zpívat, co se stalo na horách, s kolá-čema v komorách. — Před vánoci jeden tejden neminul ani jeden den, by nebylo shánění a do města běhání. — Všeho jsme si nakoupili: jablka, hrušky,, mák a slívy, a co sejra, tvarohu, poyědít vám nemohu. — Na kvasnice zapoměli, v celej eh horách je neměli, tu byl pláč, naři-káni, všech svätej ch svoiávání. — Kuce k nebi sepínali, všecky svaté svolávali: Vzbuďte nám dobrodince, kdo by šel pro kvasnice. — V jednom domě hospodyně, vzpoměla si taky na mně; přiběhla k nám nevěsta, abych běžel do města. — Já na sebe putnu popad, ještě jsem na ledě upad, ubohý co jsem zkusil, pro kvasnice jsem musil. — Kvasnic jsem tam dost nakoupil, na vej-dělek jsem se těšil, kvasnice byly starý, koláče se srazily. — Tu se selky na mně sběhly a na zem mně porazily, co mohly mě mlátily, a nejhůř nadávaly. — Kalhoty mně roztrhaly, čepici mně zahodily; já ubohý sirotek, byl jsem rád, že jsem útek. — Utíkal jsem jedním lesem, nevěděl jsem ani kde jsem. »Hospodyně, pojďte ven, povězte mně, kde to jsem.« Mlynář peče z bílé mouky koláče pro> koladníky. Na kqladníka patří dva koláče nebo tři. Na přesrok Vám Pán Bůh naděl po korci padesát mandel, to Vás spolu vinčujem letošním rokem, Amen.

Aj co to nového a neslýchaného, že tak krásně hvězdy svítí jasně na nebi. Andělé na nebi Gloria zpívají, aby jen šli do _Betlema, co tam spätre jí. Ježiška^ malého, nám narozeného, v chlévě leží bez peřinek, vůl zahřívá ho. Osel také dýchá. Maria kolébá, starý Josef sem tam

běhá, kasičku hledá. Já tam také půjdu, dary mu ponesu, ale nevím, co bych mu dal, jdu na ko-ladu. Všecko, co dostanu, do mošny to skladu, nic sobě z toho nenechám, všecko dám jemu. Ježíšku iiíš milý, nám dnes narozený, dejž nám hříchu odpuštění, štastné skonání. Ty jsi naším pánem, naší lásky hodení, tebe ctíme, velebíme na věky, amen.

Hej pastuškové, vstávejte, krásné zpěvy poslouchejte; hlasy andělské v slávě nebeské, šťastné je město Betlémské. Když před jesličky přijdeme», pěkně zpívati budeme, vezmem housličky na své ručičky, budem zpívati písničky. Franto, ty vem pecen chleba, neboť ho tam bude třeba, dříví, Tomášku*, smetany flašku nes malinkému Ježíšku. O, pane Ježíši Kriste, narozený z Panny čisté, tys naším pánem, buď od nás chválen až na věky věkův amen.

I. Hej Kubo, divná věc. II. Co pak? I. že se nám narodil jest. II. Kde pak? I. V tom betlémském chlévě při andělském zpěve. My jsme ho neznali, světa jsme poznali vesele, co pak jsi neslyšel anděle zpívati vesele. II. Slyšel jsem zpívati, radostně volati: Gloria in excelsis Deoi Latinsky neumím, nevím co to. I. Proč ty, Kubo, nezavoláš, aby on vzal dary od nás, já jehňátko, ty kozlátko a k tomu bílé holoubátko. Oba: Ty Vašku Brnačin, Janku Kudrnacin hodně drbej basu, řezej Ježíšku malému, jen, hodně hřej!

Na koladu jsme přišli k Vám, štěstí zdraví vinčujem vám. Štěstí zdraví dlouhá léta, že jsme k vám přišli z daleka. Z daleka-li cesta vaše, do Betléma mysl naše. Dejte krejcar nebo grešlič-


Předchozí   Následující