ku nebo ňákou pokroutiěku.*) Až my z Betléma půjdeme, na vás vzpomínat budeme. Zaplatiž vám to pán Buh sám a naposledy svatý Ján, svatý Ján a svatý Štěpán.

Štedrej deň ráno vše připraveno, koláče, já točím mouku, žena vodvářku míchala. Já běžím k peci, žena k lavici, ach, ouvej! Vemu lopatu, chci vzít pokrout-ku, nemohu. Nešťastnej sládek, co nadal várek před hody, před

terna hody nažbrejchal vody do kvasnic. Já du k rychtáři si stěžovati, jak sem pek; dal mně náhradu, na nohu kládu, ach ouvej. Ó, vy sousedi, pěkně vás prosím, pomočte, vim, že ste pe* kli koláče pěkný, dejte mně. Ne-pek sem, nepek, jen ňákej dolek při chlebě. Mněl jsem věrtel sliv, tři čtverce máku a tvaroh. Sto liber sejra, tři sta táfliěek per-niku, tři pytle mouky a pět vejražku: to sem zpek.

Vypsání cen na práce národopisné ohlašuje Národopisná společnost českoslovanská. Vypisuje do 31. března 1924 dvě literární ceny po 600 Kč: Cenu prof. Dr. Jiřího Polívky, za práci o zvykosloví lidu českého v Pošumaví. Cenu, věnovanou prof. Dr. Janem Jakubcem při jeho 60. narozeninách, za práci o zvykosloví lidu českého v Podkrkonoší. Prací poctěných cenou bude užito po případě i pro dílo Národopis lidu česko-slovanského za obvyklý honorář. Rukopisy buďtež dodány prof. Dr. Jiřímu Horákovi, jednateli Národopisné společnosti českoslovanské, na Vinohradech, u Riegrových sadů 4.

Jubilejní jesličková výstava. Letos o Štědrém dnu bude tomu právě 700 let, kdy sv. František z Assisi uskutečnil r. 1223 y Greceiu myšlenku jesliček. V Grecciu žil zámožný muž Giovani Vellita. Asi 14 dnů před vánocemi zavolal jej světec "k sobě: »Chceš-li, abychom v Grecciu blížící se svátek narození Páně důstojně oslavili, pospěš a pečlivě připrav, co ti řeknu. V lese u kláštera je ve skále jeskyně; tam postav jesle senem naplněné. Také vola a osla přiveď, zcela jako v Betlémě, neboť chci vyvolati Dítko betlémské tak živě v naši pamět, abychom břímě jeho chudoby viděli na vlastní oči.« Ve svatvečeť k půlnoci přišli řeholní bratří Františ-\. j kovi z Fonte Colombo, i muži a ženy z celého okolí se shromáždili s rozžatými voskovicemi a pochodněmi. Greccio stalo se novým Betlémem. Bratří řeholní zpívali žalmy a světec tu stál před jeslemi hluboce dojat, oplývaje soucitem a pln nevýslovné radosti a něhy. Nad jeslemi sloužil potom kněz mši svatou. Jesle v Grecciu staly, se roubem, z něhož vypučelo veliké množství různých forem jesli- ; ček. Jesličky staly se záhy ozdobou chrámů, něžnou a posvátnou Boučástkou kostelních předmětů o vánocích, ba drahým koutkem a oltářem v nejchudších domácnostech. Tak pronikly jesličky i do nejodlehlejších chaloupek v horských údolích celého křesťanského