Předchozí 0135 Následující
str. 132

nešťastný. Přes prali se pokládá koště; kdo no překročí a neod-klidí, bude celý rok líný. Před snídaní pojídají všichni domácí hodně opečený chléb, aby nepřišla na nikoho můra. Z domu se nic do sousedství nevynáší, aby nenastal nedos-tatek. K snídani »skrojí« se vánočka před svátky upečená, v níž zapečen jest hrášek. V krajíčku koho hrášek bude, veliké štěstí v příštím roce očekává. (Hrášku se proto užívá, že má na sobě nakreslený kalich.) Snese-ii dopoledne slepice vejce, bude míti hospodyně půl roku dostatek vajec; snese-li odpoledne, ponesou slepice eelý rok, Klepe-li někdo při- obědě na stůl, privoláva nuzný rok. Má-li v ten den pres svátky vánoční hospodyně rozvěšené prádlo na půdě, do roka se usouži. Kozbije-li se hrnec, bude celý rok »roz-křápáný« (nešťastný). V Zámezí stříkali na stromy svěcenou vodu, by uchráněny byly před pohromami. Je-li veliký vítr, bude v příštím roce mnoho housenek a myší.

Jóža Vochala:

Z posledních zbytků svérázu jablunkovského Pobezkydí.

(Se 4 obrázky.)

Nejvíce zapomínaná oblast území národa československého^ Jablunkovsko v slezském Pobezkydí, vyznačovalo se četnými, národopisnými zvláštnostmi. Zde v hlubokých ráztokách pod bezkydskými gruněmi (menší bezkydské hory) celého jablunkovského průsmyku uchovalo se hojně slezského svérázu. Mizel však a ztrácel se, jako staré české, či tak zvané »moravské« školy, které tu byly ještě před půl stoletím a které pak zanikly jedna za druhou. Nejdéle z českých škol na Jablunkovská udržela se tak zv. »moravská« evangelická škola v Košařiskách pod Kozubovou, která jako všechny staré evangelické školy ná Tě-šínsku, měla vížku se zvonkem.

Jinou starou českou školou byla tak zv. »moravská« škola »na Salajce« v Horní Lomné u slovenských hranic na Jablunkovsku. Je to stará dřevěná chalupa, šindelem krytá a chráněná mohutnou lipou. Kolem rozkládají se ohrazená pastviska pro ovce. Na svém vzhledu za piil věku od té doby, co v ní česká škola byla zrušena, nezměnila se nic, leda, že sestárla a nahnula se ještě více.

Život lidový na dědině pod Bezkydem, kdy se zde ještě úplně »po našemu« t. j. česky žilo, zachycuje druhý obrázek. Je to před starou, nyní již zbořenou obecní hospodou v Moštech v průsmyku jablunkovském, kde formani na své cestě ze »Slo-


Předchozí   Následující