str. 157
vězího, z rosola nebo do rosola vařený, jmenujeme zdeť huspe-nina. Drůbek od husy, kachny atd. jmenuje se v kraji králo-hradeckým a v těch místech koltoun. Šťáva nebo máselná kaše, co po vyvaření másla na dně zůstane, jmenuje se rantoš nebo rantuška.« Č. Zíbrt.
Člověčí hnát proti všivotě v Sušici. V manuale písařském města Sušice od r. 1659—1664 jest zaznamenáno ke dni 22. února 1663: Zavolána hrobařka a učiněna na ni otázka, že by Václav Jelínek, puněochář, tento minulý pondělí z kostnice hnát člověčí vzíti a pryč nésti měl. Oznámila, že jest tomu tak a týž Václav Jelínek v pondělí minulý'na krchov vejdouce, z kostnice hnát člověčí vzal, a ona jsouc na ponebí a slyšíce hřmot v kostnici, ven vykoukla a volala, kdo tu jest, a spatřila, an již Václav Jelínek od kostnice šel a pod pláštěm hnát člověčí nesl, proti kterémuž že jest vyšla a jemu domlouvala, proč on to činí. Načež že jí oznámil, že tu kost potřebuje na nemocné své krávě k líkům. Ona pak že mu té kosti vzíti nedala, nýbrž aby ji zase tu, kde ji vzal, položil, což že jest učinil a jí zase do kostnice pomohl. Což že jest nápodobně Fricova Sládková viděla. Načež byvše Václav Jelínek do místa radního povolán a jemu to předneseno, se přiznal, že jest jminulý pondělí takovou kost z kostnice vzal a k tomu užívati chtěl, majíce prý mnoho vší, že jest mu rada dána, aby takovou kost do> svých šatů dal, že pominou. Sneseni pánů, dán do arestu do dalšího té věci povážení. — Pověra tato zaznamenána jest též v rukopisu »Antiqua vera memorabilia regiae urbis Sutticenae ad fluvium Votava olim conscripta a Joanne Ŕešatko«. Opis rukopisu uschován byl Dr. J. A. Gabrielem a uložen jeho dcerami v měst. museu. Tam se praví: Jistý punčochář a soused vzal z kostnice hnát pravé ruky, nesl jej domů, potkajíc jej druhý jeho blízký soused, ptal se, co to pod šosem nese, že vidí nějakou kost umrčí býti, i přiznal se, že má pravici všivou a že jemu jeden člověk poradil, aby takovou kost po tři dni od zadu ke krku držel, že jí ten neřád pomine. Napomínal jej druhý, aby takových pověr neužíval a ten hnát na své místo nesl, což on neučinil. Načež když jemu vyčítáno bylo, složil přísahu, že to není pravda, a tak z rathauzu když domů šel, koupil sobě housku, kterou začnouce jísti, se na ní udávil a ve svém stavení tak strašil, že jeho žena tu chalupu opustiti musila, a sousedi chvíli mnoho slyšeli, pročež tu chalupu rozbořili a spálili. Spatřuje se místo vedle obydlí Václava Olivy, k strouze hledíce. Kajetán Turek.
Krev k smrti odsouzeného vraha jako lék. Denní listy 18. listopadu 1923 uveřejnily v rubrice ze soudní síně: Neuvěřitelný, leč pravdivý případ udál se v těchto dnech u zemského
|
|
