nemilosrdně v řadách církevních dřevěných staveb na východním Slovensku, jmenovitě na rusínske Makovici (okres svid-nický a z části bardiovský).

Tož s obavou, se strachem a ovšem také se zvědavostí vystupujete z vlaku na malé zastávce v Osikově na dráze z Prešova do Bardiova a zamíříte severovýchodním směrem přes malý potůček, nepatrné návrší a silnici, vedoucí z Prešova do Bardiova, rovnou do nedalekých Tročan, schoulených pod zalesněnou strání. »Schematismus« počítá r. 1908 v obci 120 řeckých a 110 římských katolíků a 18 židů. Jako mateřština řecko-katolických věřících jest uvedena »lingna slavo-ruthe-nica« (slovensko-rusínská). »Soznam miest na Slovensku dl'a popisu Tudu z roku 1919«, vydaný v Bratislavě roku 1920, uvádí (str. 87) v Tročanech 47 domů, 265 obyvatel, všech národnosti československé, z nich 160 římských a 86 řeckých katolíků a 19 židů. Sedmdesátiletý tročanský řecko-katolický »cerkovnyk« (kostelník) udává, že v obci je pět rodin »rusňackých«.

Téměř už v bezprostřední blízkosti vesničky, tonoucí v zeleni ovocného stromoví, máte stále tísnivý dojem, že jste se vypravili do Tročan nadarmo, že stará dřevěná »cerkov« už tam není. Dřevěné »církve« řecko-východního obřadu na východním Slovensku a v Podkarpatské Kusi jsou totiž obyčejně už svou polohou odděleny od okolí a daleko viditelný. TSTa stráni nebo na mírném návrší, obyčejně za obcí nebo nad obcí, uprostřed stromoví, chránícího dřevěnou stavbu před ohněm a bouří, zvedá dřevěná »cerkov« začernalé hlavy k nebi. Prosté dřevěné křížky, rozseté kolem chrámu po trávníčku, označují poslední útulek věřících, dřevěná, roubená ohrada s malou sedlovou stříškou, uzavírající prostranství »církve« a hřbitova, odděluje posvátné místo od ostatního, všedního světa a nízká vchodní branka v roubené ohradě nutí nevelikou výškou vcházejícího věřícího, aby zapojtnněl marností světských, sklonil pokorně hlavu a hledal aspoň na chvíli smysl svého žití jinde než ve víru pozemského života.

Takové polohy nemá tročanská »cerkov«. Vyrůstá svou dvojicí pohádkových kuželových stříšek bezprostředně ze šedivých, doskových střech, vesnických chalup a ze zeleně ovocného stromoví. Proto je z dálky téměř neviditelná. Působí-li oddělené »církve« mocně tichem velebným, posvátnou náladou, dojímá tročanská »cerkov«, splývající s bezprostředním okolím, zvláštní útulností, vzácnou nenáročností, okouzlujícím rodinným teplem. Tročanská »cerkov« stojí, jako všechny ostatní chalupy, v ovocné zahradě, ohrazené obyčejným laťovým plotem. Ale na prvý pohled vidíte, že to je dřevěná lidová chrámová stavba, výjimečně stará a krásná.