Dla »delenia Dr. J. Ľ. Holuby-ho (Zemianske Podhradie) za jeho mladosti v týchto dňoch chodievaly fašiang-ovať aj školské deti so svojím rechtorom. Navštívili rad radom domky rodičov, ktorých dietky chodily do školy, a všade zazpievali: »Tuto nám nedali, tuto nám dajú, tu koňa zabili, tu rebrá majú... komára zabili, slaninu majú. A tam hore na komíne sedí kocúr na slanine, hybajte ho odohnať, a mne rožeň odrezať. Ak mi malý odrežete, svoje prsty povjete. Eechtorovi jako dvere a mne kus jako hus!« Rodičia dietok darovali máku, slaninu, chlieb, vajcia i peniaze a všetky tieto dary odnášaly sa do školy, kde pani rechtorka navarila pre deti slizov, kávy, napiekla pagáčkov a pritom bola vo školskej sieni i muzika. Ovšem tomu už je hodne dávno, viac ako 60 rokov.*)

Latinský »Schematismus« řecko-katolického biskupství v Prešove 1908, zaznamenáva str. 44, že obec Tročany, která byla dříve samostatnou farou a nyní je přifařena do Giral-toveů, má »ecclesiam ligneam, anno 1338 aedificatam ad S-Lucam« (drevený chrám, vystavěný r. 1338 ku poctě sv. Lukáše). Badateli o lidovém dřevěném stavitelství Slováků a jihokarpatských Eusínů vyrojí se hned řada zvědavých otázek a vážných pochybností: je tročanská dřevěná »cerkov« skutečně z roku 1338, je možno, aby taková umělecko-historická vzácnost byla poměrně málo u nás známa, zachovala se vůbec až na naše dny a jestli ano, tož v jakém stavu, je náležitě chráněna před možným poškozením nebo zánikemi

Pochybnost o tom, zda se troěanská dřevěná chrámová stavba zachovala až dosud, to jest bezmála šest století, je již předem více než oprávněná. Vždyť jmenovaný »Schematismus« roku 1908 zaznamenává v obvodu řecko-katolického biskupství v Prešově 54 dřevěné »církve« řecko-východního obřadu. A co dnes, za patnáct let zbylo z tohoto počtu? Ohně, neúcta věřících k uměleckému odkazu předků, zvláštní, až chorobná touha po nových kamenných chrámech, stavěných obyčejně bez nejmenšího smyslu pro krásu »domu Božího« na zbořeništích starých rázovitých dřevěných »církví« a také světová válka v prvém svém roce (koncem r. 1914 a počátkem r. 1915) řádila