mělo pro ně poznání jiných způsobů a zvyků, dle nichž upravili a zlepšili zákony a poměry ve vlastní zemi, nebo obohatili domácí umění a vědu. Z dávnověku přechází Krolmus k dokladům o cestách z Písma Sv. a konečně k »poutníkům« českým. Zmiňuje se o královských dcerách Miladě, Anežce, putujících do Jerusalema; o knížatech Vladislavu a Jindřichu, kteří se vydali do Asie, Afriky; připomíná sv. Vojtěcha a přichází k cestovatelům českým známým i méně známým. Komu by nebyla povědomá jména jako Martin Kabátník z Litomyšle, Oldřich Prefát z Vlkanova a zvláště Krištof Harant z Polžic se svým popsáním cesty do Svaté země? A dále tu je Zdeněk Popel z Lobkovic, Vilém Slavata z Chlumu, Jiřík Brozanský z Vře-sovic, Rudolfa II. kráječ (Pouť do Jerusalema), Albrecht z Vald-štejna, Z městského stavu Daniel Kacerovský, měšťan z Libochovic nad Ohří, který na sklonku 17. stol. odebral se přes Řím do Jerusalema, pobyl tam tři léta a vše, co viděl a slyšel, magistrátu libochoviekému zlatými písmeny na pergamenu popsal, kterýžto list posud v archivu městském libochovickém se chová. Uvádí se také S. Hýskey, mšenský občan, který v r. 1789 putoval přes Äím k Božímu hrobu a po roce zarostlý vousy vrátil se k opuštěné ženě. Později František Sieber, učený muž, Pražan, mnohé země evropské, americké i asijské prošel, zvláště v Palestině, a pěkně popsal. Z polití těch vzal si náš cestovatel příklad a zatoužil, aby sám poznal a zkusil, o čemž se zálibou četl a slýchal. Nuže poslyšme, jak sám o nich: vypravuje:

Cestu první nastoupil 9. července roku 1818. Z Prahy přes Vídeň putoval podivnou oklikou do »Bambeřic«, poutního místa ve Slezsku (Vambeřice). Odtamtud zaměřil do Berlína. Z popisu a statistiky zajímá nás zmínka o krajanech, usedlých v okolí Berlína. »V ulici Fridrichově (zde ale šlovou ulice silnicemi), hodinu cesty dlouhé, přebývají samí Češi, s kterými jsem hovořil; mnozí se praví pocházeti z Královéhradecká, Chrudimská, Čáslavská, z Vysokého Chlumce, jiní z Litoměřická, Nymburka, z Křince, Rožďalovic, z Červené Doiibravice atd. Tato ulice až podnes českou ulicí se nazývá. Obyvatelé znají mimo německého jazyka dobře i českým mluviti. Oni mně pravili, že se jejich předkové, jsouce po vítězství na Bílé Hoře od r. 1620—1624 z Čech pro víru husitskou od Ferdinanda II. vypovězeni, sem přestěhovali. Tuť jsem viděl i jejich kostel, Betlémem nazvaný, o němž praví, že dle bývalého v Praze, sobě na památku ho vystavěli a služby Boží až posud v českém jazyku v něm vykonávají. Mnozí z nich již velikými důstojnostmi, od králův pruských pro své přičinění a znamenité služby poctěni. Asi hodinu cesty od Berlína jest ves Ryksdorf, v nížto jsem též samé Čechy nalezl, a od Podstupína půl hodiny cesty zase jsem