Zapomenutý cestovatel Čech před 100 lety.

Chovám ve své knihovně zajímavou knížečku od českého cestopisce, jehož jméno marně jsem hledala v dějinách české turistiky i u literárních historiků českých. Má název: »Popsání trojích cest (2500 mil) po pevné zemi i po moři, v Europě, Asii a Africe roku 1818—1833 na posvátná místa v zemi svaté čili do města Jerusalema k Božímu hrobu vykonaných od Jana Žvejkala, poutníka, mistra zlatnického a měšťana pražského, s předmluvou od Václava Krolmusa.« V Praze 1844. Tiskem a nákladem Anny Špinkové, vedením J. Malého. 12°, str. (12), 80.*)

Při nynějším pohodlném, poměrně levném, bezpečném způsobu cestování dojímají zkušenosti prostého muže, zlatníka z Prahy, který při své touze poznati svět, nelitoval útrap a námahy na daleké neznámé cestě, kterou konal pěšky, téměř bez peněz, vydělávaje si čas od času na další pouť. Co protivenství bylo mu překonati, když s bolestí v duši musil se vzdáti cíle svého, Svaté země, ač blízek již, pro panující nepokoje v Turecku. Loučí se téměř se životem několikráte, vrací se po dvakráte domů do Prahy, aby konečně při třetí, poslední výpravě dosáhl kýžené mety. Jako pravý, zbožný syn své doby všímá si kostelů a poutních míst, ale nezapomíná svědomitě uváděti též počet pivovarů, vinopalen, jircháren, tiskáren atd., všímá si počtu obyvatel, množství ulic a mostů. Neopomíná událostí minulých, politických (revoluce francouzské). Pilně ovšem znamená osobní své zážitky (dobrodružství s cikány, s lupiči, sněhové závěje atd.). Vděčná úloha kynula jeho přesvědčení při popisu jeho pouti po Svaté zemi; ač i tu pouští se stále do vzpomínek osobního rázu.

Knížka věnována je faráři zvíkoveckému Václavu Krol-musovi, který napsal obšírnou předmluvu a při úpravě knihy »nápomocen byl«. Krolmus hned připomíná, jak již Aristoteles chválil užitek, který přinášejí člověčenstvu cesty do cizích zemí. Putováním možno rozum brousiti, obyčeje, zvyky a mravy cizí poznati, dobré si přivlastniti a s sebou do vlasti přinésti; vědomosti své obohatiti, v umění větší známosti nabýti. Kdo mnoho prošel, důmyslnější bývá; kdo cesty sem a tam vykonává, často vstoupí do přátelského svazku s cizími, nabude zkušenosti, důvěry a lásky. — Krolmus dále vzpomíná řeckých a římských cestovatelů a jejich děl, kde vypravují, jakou cenu