chodního města Galace: »Nikde mně na cestě tak tęskno nebylo, jako zde. Trvalať tato cesta osm dní přes kraj ten pustý. Mnoho tam v lesích u Fokšan slyšeti o loupežích. Když jsem tudy šel, viděl jsem z jedné strany lesa pět jezdcův, však vzdálených ode mně, z nichžto jeden nenadále ke mně se přiblíží, a já se obrátě, stojím a patřím na druhé, ježto také ke mně se blíží a ptám se onoho, co by chtěli. On však posunky na rozuměnou mi dává, abych se s oděvu svého svlékl a všechny kapsy mi zobraeeti kázal. Já ubohý, vida každého z nich ručnicí ozbrojeného, podávám mu kus po kusu z oděvu na koně a on. si každý dobře prohlédl, a druzí mne oblíčivše, na to hleděli. Jeden z nich mladý, vida, an já kapsu obracím a zní růženeček s dřevěným křížkem vyndávám, požádal jej ode mne. Já myslil, že mi ho navrátí, což on ale na mou snažnou prosbu učiniti nechtěl; když pak všechno zprohlíželi a kapsy zobraceli, a já zase kus po kuse na zemi skládám, nalezl jsem v jedné kapse 20 paralův, t. j. tureckých peněz (z nichžto každý vídeňský platí) a jemu je podávám, kterýchž on však přijíti nechtěl. Na to mne ostře prohlíží, pochytí za límec u košile a jako zlý člověk mně ho roztrhne, chtě zvěděti, nejsem-li na těle nějakým opaskem s penězi opatřen; ale když nic jiného jsou nenalezli, tedy ten, který mně byl růženeček odňal, dá se v křik: »Hayda! Hayda!« a všichni klusali odtud, takže jsem tu osamotněl a teprve rozvažtije, v jakých jsem to nelidských rukou pobyl, třásti jsem se počal a opět se ustrojiv, dále kráčel, an tu soumrak přikvapil. I přijdu na jedno malé místo, kde několik domků a hospoda byla, mysle sobě, že těch několika paralův, kterými ti lidé byli opovrhli, při sobě mám. Požádám hospodského o chléb a o tabák, jejžto obdržev, chtěje platit, vidím, že jich nemám, buďto, že jsem, je tam, sotva se z toho uleknutí vzpamatovav, na místě nechal, aneb cestou ztratil. Tu on chleba již poskytnutého opět vzal, ale tabáku mi něco> maličko ponechal, a nad to, když jsem ho o nocleh prosil, odepřel mi jej, pravě: že bez peněz pro mne noclehu nemá. Tuť mně bylo věru krušno, neboť cesta byla neznámá jako na poušti a noc nade mnou. A když všecko své hospodářství byl uzavřel, já jako la-zar u vrat onoho boháče se posadil, abych aspoň poněkud v tom koutku u dveří jako v nějakém závětí od ostrých vichřic, které tu nočným časem fučí, ochráněn byl, tak nadestřev se kabátem, ranního ii svitu jsem čekal.«

V Galacu prožil vítězný vpád ruských kozáků. Zaplativ předem dukát za plavbu do Carihradu, s žalostným srdcem rozloučil se se záměrem, dostati se do Jerusalema. Aby neupadl do poroby turecké, přes Krajovú, Rymník, Červenou Věž (»kdežto jsem 10 dní pro podezření morní nakažení zkoušku vystáti musil«), přes Sibíň, dále Štýrský Hradec přišel dne 9. června 1829 zase do Prahy.