jednou vyzvědat, tedy jeden po druhým. Jen prvně se učit všecky dírky zavřeni prstama a docílit stejnoměrně tlak a hlas.« Strýček Šteffek zanechal dceru a dva syny vyučené všem dovednostem svého otce. Jeden z nich, Wolfgang Šteffek ml., vyrábí dxidy přesně dle starých tradic dále. Je velmi dovedným nástrojařem a zhotoviti dudy nečiní mu nejmenších obtíží. Výroba dud na Chodsku zůstane tedy zachována, a jest na naší veřejnosti, aby ji co nejvíce podporovala. Strýčka Bulfíka Štefí-ka, zajímavé figurky z galerie našich, ryze našich lidových umělců, poctivých od kosti, věrných svému až do smrti, však není více. Zní mi v uších konec strýčkovy zamilované chodské: »Na obloze hukázal se smutny j čas...«

Poznámka: Životopis Wolfganga Šteffka s dalšími podrobnostmi o chodských dudách a dudácích, obsažen v díle Dr. Ö. Zíbrta »Hrály dudy,« v Praze, 1917, str. 64r-68.

Za biskupa Kolovrata měl topič Rosswalter zvláštní vidění. Zatápěje ráno v kamnech (bylo topení z chodby), zaslechl šelest šatů a tichých kročejů. Ohlédnuv se, viděl, kterak se kolem něho ubírá černě oděná paní, vážné tváře, v bílém čepečku a s košíčkem na ruce. To se mu přihodilo několikráte. Jednou se ohlédl náhodou dříve. Vidění zůstalo státi blíže něho. Osmělil se a tázal se, čeho si přeje. Vidění žádalo', aby dal sloužiti mši na hřbitově o půl noci. Udělal to, a mimo toho chodil každý týden ke zpovědi a tak paní vysvobodil. (Biskupský zámek v Chrasti.)

Před každým neštěstím, které se přihodilo ve dvoře v Podlažicích, bylo prý viděti v noci jeptišku, která přecházela po dlažbě u kravína anebo jinde poblíže dvora. Josef Novák, rolník z Podlažie, šel jednon v noci kolem dvora ku fořtovně. Uviděl jeptišku, která u dvora přešla přes cestu, vystoupila na taras a beze všeho hřmotu zmizela v řečišti.

Jednou se chtěli dva páni (jakási komise) dostati nejkratší cestou od Chacholic do Hlíny. Jeli na koních a namířili k lesu. Hned na kraji lesa uviděli na stromě oběšence. Sestoupili s koní, aby si oběšence prohlédli, ten však jim zmizel a o tři stromy dále se před nimi zase na stromě objevil. To se opakovalo tak dlouho, dokud nepřešli les, kde jim oběšenec zmizel. Když páni přijeli do Hlíny a o svém vidění vypravovali, nikdoi nepochyboval o pravdivosti tvrzení, neboť to byly osobnosti známé a věrohodné.