Babička Boháčova byla prý jedné noci r. 1840 povolána ku mladé Janouškové do »Vinice« v Zaječicích. Když přišla na most, uviděla, že na něm scházejí dvě mostnice. Opatrně prekročila mezeru a spěchala k nemocné, která za hodinu v jejím náručí skonala. Když se ráno vracela domů, byl most v úplném pořádku a žádné známky nebylo, podle které by se dalo souditi, že by bylo některou mostnicí hnuto. Od té doby tvrdila Bohá< «ová, že vidění, které na mostě měla, bylo »vejstrahou« smrti Janouškové.

Domkářka v Hlíně (okres Nasavrky) pustila se jednou v neděli před večerem do prádla. Po chvíli vstoupil do světnice stařec a káral ji pro znesvěcování neděle. Domkářka se omlouvala, že musí míti dnes dopředeno, že na ni zítra čeká kácení jedle v lese. Stařec se nabídl, že jedli skácí a domů dopraví, nechá-li prádla. Odešel, ale domkářka předla celý večer. Káno, když vyšla na dvorek, spatřila ku své velké radosti poraženou jedli. Chvatně se vrátila domů pro pilu, aby mohla jedli pořezat. Několik jen řezů učinila, když zbledla, ruce jí klesly a pila vypadla, neboť místo pilin kapala z jedle krev. Od té doby již v neděli nepracovala.

Začátkem 18. stol. nastoupila nespravedlivost panských úředníků tou měrou, že města i vesnice podávaly stížnosti zemské vládě do Prahy. Ta nařídila obcím sepsati řádný soupis o jmění obcí i jednotlivců a odváděných daní a spolu také vrchnostem. Obce udaly vše řádně, ale panští mnoho zamlčeli.

E. 1715 zavítala do Bechyně zemská komise. Vyslechla všechny stížnosti občanů a přesvědčila se o jich pravosti, zakázala panským úřadníkům pod trestem dále prováděti shledané nesprávnosti a nařídila daně správně rozdělovati a zapisovati do předepsaných knih.

Vyřídivši záležitosti v městě, odebrala se komise do blízké vsi Bežerovic. Tu stěžovali si občané, že jim panští vysekali lesy a zbylé kusy si přivlastnili. Komise seznala, že ty lesy jsou při jejich pozemcích a ještě za těmi lesy že jsou jejich pozemky, ale panští úradníci vymlouvali se, že bývaly ty lesy ohrazeny pro zvěř a proto že jim náleží. Zavoláni nejstarší pamětníci bežerovičtí, aby pověděli pravdu. Ti vypovídali, že před 100 lety bývaly ty lesy ohrazeny, ale s podmínkou, že panští si po zrušení obory práva na ně nebudou dělati, nic však písemného