Křivačkáři na Valašsku.

Křivačkářství se provozuje nejvíce na Vsacku (Vsetín). V Malé Bystřici žije již jen jeden starý křivačkář, který jest asi již posledním. Prodává své výrobky překupníkům z Liptálu nebo Všeminy, a z okolí Vsetína, kteří je roznášejí daleko do Slezska nebo Slovenska.

Krivák (u Čechů kudla) skládá se ze dvou částí: »krňký«, a »klátku«. Krňka se zhotovuje z ocelové »cenky«, t. j. kusu ocele /asi 2 m dlouhého. Dříve si musili křivačkáři sami upravovati cenky z větších kusů ocele, ale nyní na svoji žádost zaslanou továrnám, aby jim takové kusy byly dodávány, kupují je hotové. Z cenky vykuje se na nákově kladivem krňka. To děje se takto: V kovárně v kovářském ohni rozpálí se cenka do červena a odkuje se nejprve »špica« a rozkúvá se na šíř tak, aby jedna strana, kde bude ostří, byla tenčí a druhá »tyli«, byla silnější. Když je cenka rozkutá, sekáčem vytne se na opačném konci od špice schodek, čímž utvoří se »patka«. V té probije se »ďůrka« pro nýtek. Na to se dá krňka podruhé do ohně, zahříti na červeno a rozpálená ponoří se do vody zakalit. Z vody vyjde bílá, pustí »škáru«. Pak po třetí vloží se do tichého ohně; do uhlí, aby dostala »jem« a barvil. Z počátku v ohni zrezaví, pak zfialoví, načež dostane plavou bledou barvu. Trvá to asi 2 minuty, podle toho, jak je silné železo. Potom jest již pružná, ohýbá se. Před tím snadno by se zlomila, »střelila«. Rýha v krňce vyhloubená k otevření nože sluje »pazurek«. Pak se brousí na bruse, aby byla bílá. Pak se zasazuje do klátku.

Druhá část křiváku je »klátek«. Vysoustruhovává se ze dřeva olšového, »trnového«, (švestkového) nebo makytového1 na »strážni« dlátkem. Stružňa skládá se ze sedadla o 4 nohách, do něhož jsou zasazeny 2 »stojáky«. Na těchto jest připevněna »hřada«, t. j. dvě lišty vedle sebe rovnoběžně, mezi nimiž vznikne ulička. V této uličce jsou dvě »pacholata«, t. j. klíny a» jedno ocelové pero, zasazené v druhém, t. j. zadním stojáku vy oblou-čené proti druhému pacholeti. Mezi pacholaty jest zasazeno ocelové vřeténko, které »smyčkem« se otáčí. Vřeténko na předním konci má 4 »pazúrky«, t. j. dvěma křížnými rýhami utvořené 4 hroty. Do těchto se opře jedním koncem klátek určený k vy-soustruhování tak, že se z předního pacholete vyndá klín umístěný pod hřadou, pachole se pozdvihne a do pazúrků zasadí se jedním koncem klátek. Druhý konec klátku zapustí se do ocelové vykuté jamky na předním stojáku. První pachole se spustí zpět a klín pod hřadou se zasune. Bičíkem či smyčkem se pak uvede