bratrovi. Ten měl radost, že nebude nic dělati. Ihned chtěl, aby mu bratr knihu dal. Ten však odepřel.

Asi za týden jel do Ivančic na trh. Když přišel do ketkov-ského lesa, koně se zastavili a nechtěli s místa. Seskočil s vozu, aby se podíval a uviděl přes cestu ležeti velkého vola. Šel, aby ho zahnal, tloukl ho, ale vůl nevstával. Když to trvalo dlouho, vzpomněl si na černou knihu. Obrátil koně a jel tryskem domů. Doma vzal knihu a zakopal ji tam, kde ji našel.

Druhému bratru však bylo líto tak užitečné knihy. Jakmile všechno usnulo, vzal motyku a jal se kopati na onom místě, kde bratr knihu zakopal. Kopal skoro do půlnoci. Konečně narazil na tvrdý předmět. Zaradoval se, ale jakmile pohlédl do jámy osvětlené světlem svíčky, uzřel černou rakev. Ihned odhodil motyku, běžel domů a ulehl. Svou odvahu pak zaplatil tím, že půl roku byl nemocen. Od té doby již knihy nehledal.

Na Horácku Českém dosud hojně sbírají se léčivé rostliny pro domácí léčbu, třeba že věda lékařská i u nás pokročila a léčí léky umělými. Sbírají lidé venkovští i městští, nejvíce staré ženy. Mladí léčivých rostlin! již neznají. Dříve říkali sběratelkám léčivých rostlin u nás »korenárky«. Dnes i toto jméno u nás vymizelo, ale léčivým rostlinám dosud hromadně říkají »koření«. Sbírá se celé léto, suší se na sluníčku a schovává se na půdu, aby se mohlo »koření« v čas potřeby uvařiti nebo darovati.

Zajímavé jest, že se dosud některé ženy nerady se svým u-měním a znalostí léčivých bylin komukoli svěřují, nerady léčivé byliny jmenují, raději přinesou hrst sušeného koření, aby v nemoci posloužily, jen když nemusí povídati, co a jak. Není divu, že znalosti léčivých bylin stále mezi lidem ubývá.

Vyzvěděl jsem jména rostlin léčivých, jež se dosud sbírají u nás a zaznamenal u mnohých i lidový jejich název. Ke konci připojil jsem jména »tranků«, jimž říkalo se jenom »voda« a několik lidových názvů i »z horáckého živočichopisu«, věda, ovšem dobře, že tato sbínkia není úplná. Redakce Českého Lidu ráda jistě uvítá i každý doplněk těchto seznamů.

Dosud sbírají se tyto rostliny: angelika, balšám. bedrník, bezový květ, bodlák, břeěťan, bukvice, čapí nůsek, čekanka, divizna, heřmánieík, hořec, hruštiee, jahoda, jalovec, jaterník, kopřiva, kopytník, kozlík, osládič, libeček, lipový květ, leyandulev lo-cika, makoviní, maliní, marinka, máta, netřesk, pelyněk, pivoňka, plicník, popenec, puškvorec, rebarbora, rmenl, routa, rozhodník, řeřicha, řetkev, řimbaba, starček, světlík, svlačec, šalvěj, tučný mužík, veronika, zeměžluě, zvoneček bílý, žebříček, žindava.

Vizme nyní, jak si koření sběratelky samy pojmenovaly: